1) zebrali, on. — 2) mlýně, živil. — 3) až oni. — 4) rukách. —

5) mlýna, mlynár jemu povídál. — 6) ho. — 7) že můžou. — 8) ten.

— 9) odpověď, že může jít krást. — 10) ten zůstal zamyšlený. —

11) ten. — 12) jinší. — 13) o to, ale ten.

14) mastného, tak sobě ještě vydlužil od něho dva bakouny

ze chlévků.

l5') krást, aby sobě ukradl jeho koně v maštaly samého, ale

nechal. — 16) hlídat, jeden hlídač seděl. — 17) k maśtaly. — 18) je

mu. — l9) Tí.

20) s flašky .. on byl lahodný a on jich nutil vícekrát píti,

až ... usnuli. On toho ... seděl na něm ... na štrajcpant... k němu a třetímu, co držel za ocas, dal mu obříslo... sám vzal koně a ujel po něm. Pak přišel do mlýna, mlynář mu povidál: že by se mu mohl za to všechno, co mu pokradł, odměnit. Báno... do maštale, kůň byl preč. On se rozhněval a bil krajního a povídá mu, jak drží toho koně... byl preč. Mlynář...

Další celý konec Kulda přeškrtal, doslova: »Po nějakým oase přišel do mlýna žebrák na noc a zůstal spát u kamen. Mlynářka měla zadělaný kvas na chleba. Žebrák v noci vstal, nabral kvasu, nalil ho do postele, kde mlynář a mlynářka spala. Pacholci mlynářovi spali za stolem, každý z jedné strany hlavama k sobě, žebrák šel, svázal je jejima vlasama hlavy; děvečky spaly na peci, těm svázal nohy, jednu k druhé. Pasákovi zalepil smolou nos a dál na zaječí (do noh). Mlynář probedl a povidál: Ty s'es pokalila. Ona zas to same povídala jemu a začali se spírati. Mlynářka volala na děvečku, aby udělala světlo, ta nemohla siest, myslela, že j ú druhá drží za nohy. Minář volal na pacholka, aby on šel světlo udělat. Pacholek chtěl vstávat, myslil, že ho druhý rve za vlasy a druhý myslel, že zas jej druhý rve za vlasy, až se začali removat, a křičeli. Pusť mě vlasy! Konečně volal mynář na pasáka, aby udělal světlo. Pasák vstál, šel do kuchyně, přinesl uhlí. začal foukat, rozdělávat světlo, začal foukat na uhlí, po každým fouknutí zapískl.

Mlynář musel sám vstat a dělat světlo. Jak udělal světlo, viděl, jaký pořádek je s jeho čeládkou a na jeho posteli. Tak je porozvazovál a hledali žebráka, jestli ho taky nejaké neštěstí nepotkalo. Žebrák byl ten tam, tak sobě mlynář myslil jistotně, že je to ta odměna, kterou žádal po kmocháčku svým.