str. 371
O řeznickém synu.
Byl jeden řezník, a ten neměl než jednoho syna, a nechtěl lio nikde do světa1) pustiť. Jednou padl syn před otce/) na kolena a prosil ho, aby byl té3) dobroty, a jej na zkušenou*) vypravil; ale otec jej nechtěl5) pustiť, protože jej měl jediného,6) a pravil:7) »Nepůjdeš nikam. do> světa;8) máš zlata, stříbra a všeho dost.«9) Ale syn10) mu pravil: »Já od zlata a stříbra odstupujú a do světa11) půjdu.« Otec mu řekl:12) »Chceš-li jíť, jdi
71) povídá: — 72) tam, kde's — 73) Když přišli... místo, hned... byli. Povídali;
74) pověděl, že tu cedulku, co je... dcera na ní...
75) zavěj skli, hned
76) takové starý chromý, povídali: Máš cedulku
77) Povídal, že ju má v kapsi.
78) Povídali: Dej j u
79) On povidál, že nedá. — 80) Zas mu — . 81) Dej mu ju, jak mu ju nedáš, tak ti ten vlk sežere.
82) , ten měl
83) strach, tak mu tu cedulku dál. Jeli preč.
84) Když jeli, letěl —85) zdvihl a přišel — 86) po vida: —87) v tej druhé ruce? On povidá:
88) pták, on je ztratil
89> zdvihl.« »A až ty toho ptáka najdeš... ztratil, povidá král, tak tu princesku ...
90) Vlk povidá inu: Nic si z toho...
91) pojď! Šli. Přišli k jednomu moři, vlk mu povidá:
92) mnou šlohej tým proutkem. — 93) ona byla suchá silnica. — 94) k takovému zámku. — 95) povidá: — 96) tam, tam je 12 klece, v tej 12. klece je takové škaredé pták. — 67)Ten — 98) a šel. — 99) povidál. — 100) Nyní. — 101) tým. — 102) do bečičky vody. — 103) Když přišli k zámku, tak se z něho udělal zlatým. — 104) Šel. — 105) jej. — l06) královi a akorád mu to péro scházelo co je ztratil.— l07) povidá: — 108) tak musíš. — 109) zavorat, zavláčet a poválet a do rána vyzbírat. — 110) za vlkem, pověděl. — 111) povidá. — ll2) Jdi hloupý. — 113) nedělej! pojď. — 114) pravil: — 115) On povidá. — 116) že musí do rána 20 měřic hrachu (!) rozset, zavorat, zavláčet, poválet a do rána vyzbírat. — 117) povidá: — ll8) vyspi se! — 119) o 12. hodinách. — 120) měchy. — 121) Tak šel ke královi. A král povidál: — 122) pec a 20 sáhů se v ní vypálí. — 123) ju. — 124) Šel za vlkem, pověděl. — 125) povidá: — 126) vodou, co's nabral. — 127) dozvěděli, když tu pec přeběhnou. — 128) Tak jeden za nimi přišel povidá mu: — 129) On odpověděl: — 130) Tak. — l31) běžel, přiběhl. — 132) za ním druhý, pravil. — 133) mastíš? Lejmem. Ten skočil do lejna až po nos. běžel, přeběhl 5 kroků, juž z něho byl oškvarek. — 134) povidá: — 135) papuče, 9. krát pec. — 136) zmrzlý. — 137) rozumný, tak když mě přeskočíš 2. krát můj zámek, princesku. — 138) něj. — 139) Janek se oženil a zámek. — 140) mu dal meč a povidá:
l41) zetni hlavu; nebo jak ne, já zetnu tobě!
142) ju zeťál, povidá: Co ti zůstalo krapku vody, tak mě s ňou 9 krát uměj, on byl králem, sloužil u něho a bylo pár krav a pár ovec a juž je tej pohádce konec.
|
