a, nesmí tu chyběti, aby pasažéry nestihla žádná nehoda. Vždyť se veze »pro štěstí«!

Najisto je to pověra, jako celá řada jiných, starých pověr stejného druhu, pověr, s nimiž byl spjat život našich praotců, od nichž přešel z pokolení zase na ty mladé a nejmladší až do dnešních dnů.

Není »panenka pro štěstí« něčím jiným než byly dříve různé zázračné talismany, škapulíře, plivníci, skřítkové, pověstné kořeny mandragory (Mandragora officinalis) a jiné fetiše, které za drahé peníze pořízeny, ukrývány a tajně nošeny, zahalovány: aby zaháněly nemoci, chránily člověka, otevíraly mu skryté poklady atd.

XT nás máme pěkné doklady ještě z dob pražské vlády Rudolfa II., který měl z řepovitého kořene mandragory mužíčka »Mariona« a žínku »Thrudacias«, za něž vyplatil sta dolarů, dával je oblékati do červeného hedvábí, každých 14 dnů v lázni koupati; jinak prý jeho děti plakaly!

Aby měly pravou moc, hledány takové kořeny, které vyrostly pod šibenicí, a které prý kvetly v noci štědrovečerní. Při sběru šlo prý člověku o život. Musel jíti o půlnoci, vzíti s sebou černého psa, ucpati si voiskem uši, aby ničeho neslyšel, a směl mandragoru získati jen tak, že ji přivázal černému psu i ocasu, lákal jej a poháněl, až kořen ze země vytrhnul. Tím ovšem byla hlavní procedura skončena. Potom nepochybně použil prodavač trochu svého umění řezbářského, aby podobu lidské figurky doplnil a dodělal, což ovšem na sebe nepověděl. Za to je zaznamenána, jak potom figurku oblékal, omýval vínem červeným, ukládal do dřevěných skřínek nebo rakviček a t. d. Potom mohl mandragorou léčiti, čarovati a podobně.

Ježto v našich krajinách tato jižní rostlina neroste, nahrazoval ji lid kořenem rulíkovým (Atropa Belladona), řepou posedu dvojdomého (Briona) atd. Žačasté nahrazovala podobný talisjnan figurka šotka, která bývala v domácnostech chována »pro štěstí«. A čehosi podobného chceme si podle místního nálezu poněkud povšimnouti.

Když ve Voticích u P. poblíže bývalého sídla Kaplířova pokládali nově podlahu, našli tu v úkrytu uloženého »šotka«, mužíčka pro štěstí!

Kdybyste měli příležitost jej viděti, spatřili byste ze zinku nebo podobné kovové komposice ulitou figurku as takové velikosti, že by se dobře vešla do většího slepičího vajíčka. Jinak představuje votický šotek usměvavého, blahobytného mužíčka ducatých tváří v trojrohém, do týlu posazeném klobouku, který zepředu dělá dojem širokého, šaškovského kužele, nebo se strany vyvolává dojem čapky frygické. Kabátec skřítka je v pasu uta-