Zpracoval tedy pověst německou... V úvodě své publikace

ohlašuje Medveeký, že zamýšlí sbírku slov. lidových balad »v primeranej úprave časom prístupnou učiniť« též cizině. Vítame jeho úmysl s upřímnou radostí, avšak pro nové vydaní bude třeba sbírku v uvedených směrech prohlédnouti, doplniti a rozšířiti. Sbírka tím hodně získá!

Jistě v Hlučíně za doby, kdy patřil ještě ke koruně svatováclavské, byly malé rozmíšky a nevůle mezi čeledí a pány, jak se v denním životě přihází, ale něčeho podobného» jak se dočítáme o Pavlu z Koldína, českém právníku, že vyrazil služce oko a byl za to pokutován, nenalez.ieme v městských knihách hluěínských. Naopak: v Hlučíně byl mezi čeledí a pány poměr patriarchálně rodinný. Čeleď cítila se býti částí rodiny, byla ? rodině počítána, měla tedy i se svými pány soucit, když upadli do tísně — slouží i leta na úvěr věrně a poctivě.

Cechovní řád soukenický v Hlučíně potvrzený r. 1554 Štěpánem Bruntálským z Vrbna a pak znovu 15. května 1725 Janem Josefem hrabětem z Gašína, počítá čeleď ? rodině mistrově a nařizuje, aby místo s čeledí i rodinou navštěvoval v neděli kostel, nejen v neděli, »poněvadž také předkové, jakožto věrní křesťané, jsou to činili každé suché dny při mši svätej modlitby ? ?. Bohu obětovali s manželku i čeládku svou za spolubratry své, z toho světa zešlýeh jsou vykonávali, mistři nynější i budoucí mají týmž způsobem to činiti«... »Kdyby se také přitrefilo, že by Pán Buoh Všemohoucí některého! z mistrův, manželku, dítek neb čeleď jejich prostředkem smrti z tohoto světa povolati ráčil, mají se mistři s manželkami, cechem obeslati a hodinu ku pochování těla mrtvého oznámiti, také mají se v tu hodinu před domeni, kde mrtvé tělo jest, všichni sejíti a to mrtvé tělo až ku hrobu doprovázeti pod pokutou, kdyby to který zmeškal, 4 groši,«

V zápise pozemkové knihy čteme z 24. Februarii 1698: Adam Vidlák (byl purkmistrem ml. 1687, soused známého huk-valdského hejtmana Maxm. Harasovského z Harasová) zaplatil Martinu Valovi dle repartitie na dluh nebož. Bartoše, služebníka u nebož. Daniela Šubovského (byl radním 1659—1670), 4 tol., které se jemu na gruntovních penizách poraziti mají i po-rázují a to se žáden víceji upomínati nemá.

Čeleď se připovídala o sv. Martině. Když Matys Foltýnek odstupuje svému synu Václavu Foltýnkovi (purkmistr 6t, od