1707—1818) svůj dům (nyní čís. 15) v rynku dne 6. Junii 1702, zavazuje se »otce svého při stole svém živiti i zaopatřiti až do smrti, také i čeládku jeho však toliko až do vyjití tohoto 1702 roku, na kterú též i chléb pécti obě strany se dobrovolně uzvo-lily.". Patrně z toho důvodu, aby čeleď změnou hospodáře nebyla bez prostředků, nemusila v roce místo měniti.

Z dalších záznamů vidíme, že čeleď i na dluh sloužila. Kup Řehoře Bílovského (z této rodiny pocházel známý kazatel, jesuita Bohumír Hynek Bílovský) o pozůstalý dům po' nebožt. Valentinu Drgošovi, který »berouc sobě pozůstalou manželku po nebožt. Valentinu Drgošovi za pravú a věrnu manželku i dvoje synků Jana a Josefa, z druhej manželky dceru Malíkovou zplozených za své vlastní« zaznamenává mimo jiné povinnosti i zaplacení za: »děvče, které u Valentina Drgoše slúžila za služebnej mzdy 1 tol. 18 gr.«

U Rohozné na Pelhřimovsku pod lesem, co se říká »na jamách«, měly divý žínky xej. V Eohoznej jednou vovdověl sedlák Sova a přišla ? němu divá, ženka. Postavy byla malé. Nevzhledná, ale při tom čilá, aby přej si ji vizal, že u něho zůstane a že mu hospodářství povede, ale s tou podmínkou, že ; ji bude ve všem poslouchat. Vedla tedy hospodářství. Klapalo to a vše se dařilo. Jednou v létě dala posíct zelenej voves; sama jej ve stodole vrstvovala a vodou zalejvala, Sova rukama lomil, že takle přijde vo ourodu, ale podle svýho slibu musil ? tomu mlčet. Myslil, že voves ve stodole shnije; zatím ale přišly kroupy, ostatním sousedům potlouklo a když u Sovu začali mlátit, měli saniej pěknej voves, docela nic mu nebylo. — Přivedl jeden sedlák na trh koně. Co tak stojí ná trhu, jde okolo něho ras a ptá se sed],áka, jak si koně cení. Sedlák jemu odpoví: »Jen si ho- kupte, však jinému nepatří než rasovi.« Pohodný si koně prohlíží, Kůň byl pěkný, měl pěknou postavu a rasovi bylo divné, že by takový pěkný' kůň měl patřit jen jemu. Žádnou chybu na něm neviděl a ještě když se mu sedlák zaručil, že kůň dobře tahá, začal koně kupovat a smlouvání netrvalo dlouho. Co"podal, za to koně dostal. Když jej vedl domů, stále cestou přemýšlel, proč má ten kůň patřit jenom jemu, rasovi. Kůň dobře žral, dohře tahal a krotký byl jak ovce, ale přece jedna věc byla; rasovi podezřelá. Když byl