kůň v maštali sám, bylo slyšet bouchání a hrabání; když ale někdo vešel do stáje, všechno to přestalo a kůň stál jako ovce, ale byl celý mokrý, jen z něho pěny kapaly. To trvalo dosti dlouho, až jednou se podařilo pohodnému nepozorovaně nahlédnout do stáje ? ? svému úžasu uviděl, jak rarášek seděl na ??? i a rajtoval, až se kůň sotva země dotýkal. Pohodný vešel do stáje a povídal: »Takhle sme si to, kamaráde, neudělali, abych já krmil a ty jezdil. Do tý chvíle sem krmil já, ale teď budeš krmit ty a já budu jezdit!« Vzal koně, odvázal, vyvedl z maštale ven a uvázal ho pod stromy nedaleko rasovny. Když potřeboval koně, šel, okšíroval ho a jel. O krmení se nestaral a kůň měl přece stále co žrát; vovsa plný železák a sena tolik pod hubou, že to ani sežrati nemohl. Trvalo to pěkný čas, až ras sobě povídá: »Co mám dělat? Takhle to přece pořád jít nemůže, kdybych koně zabil, zůstal by mi raxášek.« Vzal proto koně a jel s ním zase na trh a tam za první podání koně prodal. Pověst o divé žence mi vypravoval dne 1. ledna 1929 František Dedera, mladý hospodář ze Šejbů u Počátek (* 6. XI. 1899) tak, jak ji slyšel vypravovat od svého otce, který pocházel z Rohozné. Pověst o raráškovi, jak se u nás obecně říká skřítkovi, napsal týž Fr. Dedera podle vypravování svého děda Matěje Dedery z Rohozné. Příběh ten prý se stal v jedné rasovně za Batelovem. Pověst tuto možno srovnati s tím, co o raráškovi nebo skřítkovi píše Abraham z G-iintérrodu r. 1605 v Přídavcích ke Kyropaidei: ». . . však (skřítek) toliko na větším díle lidi tak mámí a šálí, aby se jim zdálo, ... že hovádka a, dobytek jejich tyje. Jako zloděj . . . na ně krade a jim dává. Pakli časem vždy opravdu něco dělá a zrezaným obrokem a pídí hovádka krmí a jich hlídá, však v tom vždy svou pře-schytralou faleš ďábelskou provozuje.« Článek Dr. C. Zíbrta: Skřítek ve vlasech podle starodávné ???? lidu českého, Zlatá Praha,, roč. 1889, str. 522.

Za zemřelé. Věčný a milosrdný Otče pána našeho Ježíše Krista, stvořiteli všech věcí a soudce všeho lidského pokolení: my bídní vyznáváme se tobě ve všech našich hříších a nepravostech, jichžto jsme se po čas života našeho' myšlenínij mluvením i skutky proti tvé Božské velebnosti nevážně do-