liboval po několik měsíců. Ač byl všelijak vyšetřován a dotazován, jakých prostředků v práci užívá —¦ ač i jeho manželka naň ve své chtivosti dorážela, aby jí sdělil, co toho příčinou, že přináší tolik peněz — nepověděl, říkaje jen, že vázán jest tajemstvím pod ztrátou života.

Tomu však manželka, jako každá chtivá ženská, nechtěla rozuměti a za každou cenu si umínila, že jí to pověděti musí. Umínila si tudíž, vyčkati příhodného času. Bylo to před svátkem sv. Prokopa, patrona horníků, kdy konána obvyklá měsíční výplata, 0 slavnosti sv. Prokopa 4. července jako obyčejně všecko mužstvo v závodě zaměstnané, musilo vyrukovati v parádním kroji. Dal se do parády i náš lamač.

Před svým odchodem vyslovil přání, aby jeho manželka připravila slavnější oběd, než jindy. Manželka skutečně vyhověla jeho přání v takové míře, že on, aby projevil uznání svoje* pravil: »Ženo zlatá, vyslov přání jakékoli a já ti je splním.« Drahá polovice dlouho se nerozmýšlela a zvolala: »Pověz, kdo ti pomáhá havířovat na díle?« Manžel se zarazil. Věděl, že pro-hloupil, avšak v této sváteční náladě nebral slib, daný Perguno-novi, tak vážně, přece však rozrušen pravil: »Budiž tedy, ať se stane cokoli —¦ následky připočti své chtivosti: pomáhá mně dobrý duch říše podzemní Pergmon.«

Den na to, kdy lamač sel zase na, noční šichtu, přicházeje ? místu své práce, viděl uprostřed ohnivé záře s velikým kahanem státi svého tajného pomocníka. Lamač se až zachvěl. Duoh ? němu postoupil a pravil: »Přišel jsem, abych splnil, co jsem ti slíbil. Připrav se na smrt. Kohout na smetišti dovede spořádati všecky slepice, a tys nedovedl jedné chtivé, zvědavé ženě odepříti, vyzrazuje tajemství, které jsi slíbil zachovati.«

Pergmon objal lamače, přitiskl ho na svá silná prsa a byl konec... Pergmon naložil mrtvého horníka na vozík, jenž stál na chodbě, dovezl jej na náraziště, zazvonil pětkrát o spuštění klece v důl. Vozík s mrtvým havířem strčil do klece. Zazvonil opět jedenkrát, aby klec vzata byla vzhůru. Nahoře nalezli havíře mrtvého. Zvláštní hrůzou naplněni byli dělníci, dozorci i úředník, když četli na vozíku slova neznámou rukou napsaná: »Musel umříti, poněvadž neuměl dodržeti slib, daný vládci říše podzemní!«

Když sdělení o tom dostalo se jeho manželce, padla do mdlob a pak až do své smrti dávala si vinu, že ona vlastně byla příčinou předčasné smrti svého hodného manžela. Dítkám svým dávala ponaučení, aby vždy varovali se chtivosti a netoužili věděti to, co kryje se rouškou tajemnou...