zadělej. Jak ten hrách požene, vyrážejí se na něm vředy. Ale neohlížej se.

Když chceš, aby se lidé bili, vezmi soví hlavu, mozek z. ní vyloupej a udělej do ní díru. Jak se na lidi tou dírou podíváš, budou se všickni bít, a když chceš, aby se nechali, vezmi pivo do huby a skrz tu díru na ně prslmi, hned toho nechají.

Když chceš vyhrát z loterie, kup zrcátko na licho a ne-handluj, nesmíš se obrátit. Pak musíš jít v jedenáct hodin s tím zrcátkem na hřbitov a dát ho> do takového hrobu, kde žádný neležel. Káno tam můžeš pro něj jít, budeš tam čísla před slunce východem vidět.

Kdybys chtěl, abys u soudu obstál, vezmi psí zuby, zašij je do vlčí kůže a měj je při sobě, žádný tě nepřesoudí, všady vyhraješ.

Kdyby tě někdo1 zostudil, pomoc jest taková: Jdi, kde se voda točí, z toho kola ji naber i s tou pěnou a tou vodou se umyj, tak to smeješ.

Když má člověk uděláno, ať jde před sluncem (slunce východem) ? studni, pustí okov do studně, honem ho vytáhne, tu vodu na spodku dna ať do nádoby chytí a vypije, tak je každému pomoženo.

Kdo má učarováno. Na Boží tělo uvij si věnec z pateru kvítí, a sice z rozrazilu, řepíku, sníěku či sleziníku, z routy a z Černobýlu a dej to posvětit. Komu učarováno, jde ? zařikači. Ten udělá o půlnoci oheň z devatera dříví. Ten věnec dá se na uhlí a říká se žalm čarodějný jinou řečí. Na to zaříkávač třikrát po sobě ve jménu nejsvětější trojice očarovaného z lehká udeří proutkem trnovým na velký pátek na tři řezy novým nožem, rukora bílým šátkem ovinutou, uříznutým. Čarodějník utrpí veliké rány a musí se objeviti. Ten ho nesmí osloviti, než zaři-kavač mu zakáže škoditi více. Věc zkušená.

Osv. Řehoři (12. března) chodívali ještě r. 1830 ve Velké Vsi tři hoši po staveních »zpívat Řehoři«. Na hlavě měli vojenské čepice z papíru dělané a po boku dřevěný meč, polepený černým paipírem. S nimi chodívala kantorova služka, která nosila sebrané dárky v nůši. Hoši vešli do světnice, postavili se vedle sebe a zazpívali: