str. 118

2. Kdo syý dítky miluje, vede je k dobrému, posílá je do školy, a je učí k tomu.
3. Nejprve Boha znáti, svýho Stvořitele, pak Syna jedinýho, svýho Spasitele.
4. Též i Ducha svatýho, co nás osvěcuje; šťastnej dobrej den, páni, náš kantor vinčuje.
Nyní poskočil si nejmenší z kolędniku po světnici a deklamoval: Já maličkej žáček, zpívám jako ptáček, mám za tři sta kabátek, koukám se k vám do vrátek.
Druhý na to: Já sem starej profous, něco bych hned zakous, třeba kousek pečeně, a líhávám na seně. Dyš sem šel vokolo Brna, výběh na mně houf slepic, já se na ně rozsápal, do pytle je pochňapal.
Třetí přeběhl světnici a říkal: Já sem malej jurista, mám kalhotky za tři sta, pověsím je na kolík, nestójejí za troník. Hospodyně dala služce dárky do nůše, které obyčejně byly: hrách, kroupy, krupky, mouka, křížaly a j.
Za dárky děkovali všichni hoši-koledníci takto:

a Boha chválí.
Nato po křesťanském pozdravu odcházeli do sousedních stavení a když tak všecka stavení obešli, vrátili se do školy, kde dostali část koledy.
Redakce Českého Lidu žádá za zasílání jkiých variantů písniček a říkánek řehořských.
|