Žákovské slavnosti na sv. Řehoře.

V Českém Lidu v V. ročníku podány byly popisy obchůzek na den sv. Ěehoře a v čísle 1. roč. VI. vyložen původ obyčeje toho. Tuto podávame zprávu o koledě řehořské, jak popisuje ji t síd. kanovník vyšehradský Jos. Ehrenberger v řeči své »Škola církve dcera«, kterou měl co kníž. arcib. vikář a prozatímní školdozorce v poradní schůzi učitelstva střídnictví zbraslavského, konané v Modřanech dne 19. srpna 1869. V řeči té, otištěné v Blahověstu téhož roku v č. 27, popisuje ???. Ehrenberger vznik škol a přichází v líčení svém až ke vzniku škol národních, kdy vyučování za škol těch v prvopočátku a potom na dlouhé a dlouhé časy trpělo mnohými svízelemi, kdy totiž ani návštěva školy zákonem nařízena nebyla, ani školné zákonem vyměřeno nebylo a »obyčejná mzda za celotýdenní vyučování činila groš, kterýž žáčkové panu učiteli odváděli v sobotu, odkudž to nešťastné jméno »sobotales« povstalo-.« Zmíniv se o> tom, že zámožnějších rodičů dítky přinášely vedle groše ještě také polínko dříví na topení a poukázav na nedostatek budov školních, jakož i kněh, vypravuje: »Že za takových poměrů učitel od školného živ býti nemohl, rozumí se samo sebou. Tou příčinou, nestačilo-li, co od kostela za rektorství měl, zastával nezřídka, spolu také službu kostemickou, a vedle toho byly jemu pomůckou a příspěvkem na živobytí tak zvané koledy. Takových koled, jak jsem se ze starých školských fassí dočetl, bylo do roka mnoho, jako: koleda vánoční, kdež za zpěvu »Den radostný jest nám přišel, v němž má býti každý vesel« sbíráno koláče a hrách; koleda tříkrálová, kdež za zpěvu »Tři králi znamenali hvězdu, kterou jsou viděli« sbíráno kroupy a od napsání tří králů po groši; koleda řehořská, odbývána od žáků, o kteréž siřeji promluvíme níže; dále koleda zelenočtvrteční na vejce, svatojanská na máslo, svato-havelská na obilí a s

Nejslavnější ze všech bývala koleda svato-řehořská, kteráž i přes zákaz od císaře Josefa II. na koledy viibec učiněný dlouho pak ještě trvala, a při níž co žák na škole domácí v Korouhvi, stůj co stůj, pokaždé býti jsem musil. (Jos. Ehrenberger narodil se 25. července 1815 v Korouhvi u Poličky.) Dne 12. března, jakožto dne svatému Řehoři zasvěceného, vyšlo ze školy asi osm žáků s mošinkami pro vejce na zádech, a jeden s pokladničkou v ruce. Ti putovali potom od domu ? domu po celé vsi, a jak práh do světnice překročili, zanôtili takto: Eehoře svatého, učitele velkého žáci světí svátek jeho (variant: žáci svátek rádi slaví), mají radost z toho. Pakli žáčka nemáte, na papír nám