str. 124
Bezděz kouří, bude . . . Mlha padá dolů, bude . . . Koste-li na podzim hodně hub, bude ... Je »krvavý« západ, bude . . • Slunce pije vodu, bude . . . atd. 8. Jaká jídla se vařila za dob našich dědečků a babiček na »krátkém dnu« (v zimě) a na »dlouhém dnu« (v létě). Co bývalo ? snídani, obědu, večeřil Jaká bývala jídla nedělní, svátečný o pouti, posvícení, ve žních, o zabíjačkách, na konci masopustu, o Štědrém dnu, ¦ na Velký pátek a pod.? Jak se různá zaniklá jídla nazývala a připravovala"? 9. Jaké pečivo se peklo v kraji našem obvykle, ve význačné dny a svátky, o svatbách, krtinách a pod. (»netynky«, »podplame-nice«, »šimlové koláče«, »martiny«, »dušičky«, »Jidáši«, »vánočky«, »mazance«, »věnce«, »vrkoče« a pod.). Jak se různé pečivo to jmenovalo, připravovalo a na stůl upravovalo? 10. Jak se pekl v dřívějších dobách chléb ? Jak se nazývalo potřebné náčiní u pece? Jaké úctě se těšil chléb? 11. Které znáte zvyklosti a pověry iz stolu, při jídle? Karel Sellner.
O fabianu. Za mládí mojí matky chodívaly chudé ženy z Hostomic »za lesy« za živobytím a vždycky cestou biiď tam aneb zpět, přenocovaly v rodném domě mojí matky, v Dobříši. Babička pocházela totiž ze mlýna nedaleko Hostomic, a že s těmito ženami se dobře znala, používaly jejího pohostinství plnou měrou. Z Hostomic do Dobříše nutno jíti lesem a tu častokráte přiběhly hostomické »báby« do Dobříše celé uděšené a vyprávěly, že zase viděly v lese »toho fabian a«. Z vypravování matky, která celou věc pamatuje jen »jako1 ve snách«, mohl jsem pouze tolik se dozvěděti, že »fabian« zjevoval se nepochybně v podobě mužíka, a že onen ženám sedával na záda, nesoucím nůši, i musily ho v nůši nésti až ? lesa ven; i hajné prý téžpro-následovával. Poněvadž »fabian« v bájesloví našem se nevyskytuje, dlužno míti za to, že jest asi totožný s některou mythickou, u nás již pod jiným jménem známou bytostí a že ono pojmenování bylo snad výrazem pouze lokálním. V Litni — tu i tam —-říkává ten, kdo má hlad: »to mám fabiana!«
Má snad jméno toto jinde význam jiný a jaký?
Josef Wildt.
Ohni/para. Má-li dítě Ohniparu, uváže se mu na krk pant-lička od kmotřenky darovaná a Ohnipara se ztratí. Kmotřenka však musí onu pantličku koupiti a přinésti dobrovolně, jinak prostředek by neúčinkoval. Místo kmotřenčiny pantličky užíti se může též provázku od měcha, což je »lacenší« a účinek rovněž zajišťuje. J. Rous.
Kam ty jedeš... Podle projeveného přání redakce C. L. v ě. 2. roč. XXX. zasílám variant písničky Kam ty jedeš...
|
|
