vený »hedvábné papír na ružiěke«, který dá vyvařiti do vody; z papíru se vvvř.ří pěkná červeň, do' které se vajíčka namáčejí. »Papírem na ružičke« j© to nyní dražší; lepší je to však než barvení anilinem, neb takto obarvené vajíčko nemohl dáti ani na slunce osušiti, poněvadž brzy zčernalo; a pak, když vajíčko vyškraboval, barva se snadno setřela na ruce. Ovšem i nynější způsob barvení není naprosto bezvadný. Barva je sice krásně červená i stálá, ale hotové vajíčko nesmí se bráti často do rukou, zvláště ne do zapečených, poněvadž poněkud pouští; ale přece ne tolik, jako barva anilinová.

Na zeleno barvila se velikonoční vajíčka zeleným žitem, na černo »černó březoló«. Na žluté barvení vajíček říkají lidé, že je dobrá »ščepová« kůra (jabloňová), povídal »stréček« K. »Na zeleno ha černo sem barvil také, na zloto hale né; nevic šak hale na červeno«.

Po namočení v barvě, když vajíčka dobře oschnou, vyškrabuje na nich »stréček« K. všelijaké květy, veršíčky a postavy, obyčejným kapesním nožem, kterým štěpuje stromy. Nůž musí býti dobrý a ostrý. Některé vajíčko je hotové brzy, některé mu dá práce až i hodinu než je vyškrabe. S počátku mnohé nožem propíchl a ještě nyní, ačkoliv je velmi zručný a dává pozor, někdy se mu vejce propíchne, je-li tenká skořápka. Ale to nic nevadí! Propíchnuté se nechá doma »na potřebo« a dá se jiné. Na vajíčkách vyškraboval »stréček« K. nejvíce: myslivce, jak stojí u stromu a střílí na zajíce či na veverku a volá: »počkej, až tě trefím«; jak hospodyně sype zrní kuřatům se slepicí a volá: »na pi pi pí«; jak si dva přiťukávají »flaškama« a zdraví se »na zdar. ať žijem«; jak žid jde sbírati peří a volá: »máte phéři hé hé«; jak chasník dává děvčeti a ona jemu »žilo mrskoto«; jak pod křížem klečí a modlí se žena; jak čert bere babku (»na takový vece mele hale babe zlosť«) i jiné.

Na opačné straně vajíčka vyškrábal »stréěek« K. všelijaké pěkné veršíčky, které si sám vymyslel. Když ho dcera požádala o vyškrabání umělého veršíku z knihy, přisvědčil sice, aikdy toho však neučinil a vyškrábal si vždy veršíky po stáru, »podle svyho«. Dříve vyškraboval veršíky a nápisy »korentern« (písmem švabachovým); potom však mladí to neuměli číst, dělá tedy písmena, latinkou. Povím některé verše: Koho já miluji, tomu toto vajíčko z lásky věnuji. Kdo toto vajíčko dostane, ten mně vždy věrný zůstane. Toto vajíčko se radostí až směje, že ono na sobě milý pozdrav nese. Jen z věrné lásky k vám, tuto vajíčko vám dám. Toto vajíčko pořád šepce, že ono ledakoho milovat nechce- Toto vajíčko si jiného nepřeje, až se někdo na ně zasměje. Toto malé vajíčko, rozvesel každému srdéčko. Toto va-