jíčko červeny, nerado skáče po zemi. Já jsem vajíčko z Moravy, vinšuji všem štěstí i zdraví. Veršíků bylo mnoho a různých, které »stréček« K. sám si vymýšlel.

Dole, pod veršíky byly dokola vyškrabány dva pásky z květů (páskový ornament) a dole pěkná hvězda. Nebo bylo též celé vajíčko ozdobeno jenom květy. Stréček K. vyškraboval vajíčka úplně »z hlave«; neviděl nikdy žádné cizí kraslice1, že by je snad podle nich napodobil. Naučil se je vyškrabovati »sám vod sebe«, ještě za mladých let. S počátku se mu to sice nedařilo, »hale m,k to' belo lepší«, říkal.

V Bumburku pokoušel se před mnoha lety vyškrabovati vajíčka i pověstný písmák, kovář a učitel Kliment (který v letech 30tých a 40tých min. stol. psal a krásně i uměle lidovými malbami okrašloval evangelické kancionály, odstěhoval se později na Valašsko). »Hale veškrabování mo nešlo«, povídal K. »Dávají si ke mně barvit ha dělat vajíčka, moc ha moc«, vykládal K. »Ponévic si každé vece donese svy ha vod práce nehdo mně dá vosům,, nehdo* deset grécaro« (r. 1915).

Vajíčka, si ¦notom chasa schovává. Odříznou nožíkem pozorně »čepičko« (horní užší část), uvařené vejce vyberou a sní a do skořápky dají napříč tenké dřívko (sirku). Potom vajíčko pověsí za nit ke stropu nad »kosu« nebo do okna.

Opět velikonoční pomlázka! Co je pomlázka? Od starodávna nazývá tak lid český jarní jívové, vrbové a lískové pruty spletené a vyzdobené červenými, bílými a modrými stužkami, na konci s pestrými třapci, jimiž hoši v pondělí velikonoční »vyhánějí lenost« ještě nevyspalým děvčatům, žeb roníce za výkupné, za malovaná vajíčka, kraslice, kterým také říkají, jako vůbec velikonočnímu dárku, »pomlázka«. Pomlázkou nazývají rovněž vymrskání, šlehání totoi a poněvadž se děje na pondělí velikonoční, jmenuje se i tento den pomlázkou, jinak také »červené pondělí« prý od červených, malovaných kraslic, nebo také »mrskaný pondělek«, jak říkají na Novobydžovsku.

Dnes na venkově i v městech jsou to žertovné zábavy mládeže, kdy hoši čekají na děvčata, aby je žertem, mírně neb i do.-opravdy vyšlehali. Zajděte si v Praze o Emauské pouti na Karlovo náměstí a možná, že tam utržíte mrskačkou nevinný, čtve-račivý, ale přece jen citelný velikonoční výprask. Pražan z doby Rudolfa II- podivil by se setrvačnosti tohoto velikonočního