1162) a Durant (r. 1296), po nich Hospinian (ve století 16.), ve smyslu náboženském, mravokárnom,, objasňují původ pomlázky souvěké, tedy již ve století 12. a 13.: V mnohých krajích ženy druhý svátek velikonoční (pondělí) šlehají své muže a třetí svátek (v úterý) mrskají muži svoje manželky. Vzájemně se ká-rají a sobě připomínají, aby od Hodu božího velikonočního do Provodní neděle (první, Bílá po velikonocích) šli ke zpovědi a přijímání a podle řádu církevního tři dni před tím a tři, pět až sedm dni notom, aby se zdrželi hřešení. (Latinské texty, Zíbrt, 1. c, str. 79).

Středověké tyto výklady pomlázky zdomácněly ve století 14. také u nás. Známý předchůdce Husův, kazatel Němec, Konrád Waldhauser (zemřel r. 1369) v latinské »Postille pražských studentů« káže na velikonoce, že -svobodný, ženatý, každý na velikonoce má zachovati mravnost, cudnost. Proto prý v pondělí a úterý velikonoční manželé si připomínají tuto povinnost, předepsanou od církve, šlehajíce se proutky, metlami. Přivsta-nou si časně ráno a šlehají se hned na lůžku. Tento obyčej nazývá Němec Waldhauser svou rodnou řečí »S m e c k o s t r e n«, tedy po němečku tak, jako podnes lid německý nazýva pomlázku, »Schmeckostern«, v počeštěné úprave lidu československého »šmerkust«, »šmekůstr«, »šmerkouz«, »šmigrust«, »mrzkouz« a pod. (Doklady tamtéž, 78). Waldhauser dodal v latinském skladaní říkadlo, kterým muži i ženy provázejí šlehačku, ve volném českém překlade: »Pamatuj, že je posvátný čas velikonoční a nehřeš!« O tom rozhovořil se Waldhauiser obšírněji.

Tím jsme dospěli ? počátku dnešních československých ři-kadel, pomlázek velikonočních: Hody, hody, do provody, dejte červený vejce; Hody, hody, do sprovody; Hody, hody, o provody. Překvapující objev uveřejnil v Pekařově českém Časopise Historickém, XXIX., str. 174, dr. V. Flajšhans. Otiskuje tam z Husova velikonočního kázání (podle rukopisu Národního musea, signatura XIII D 1) Husův výklad, proč se muži a ženy o velikonoční pondělí a úterý šlehají. Hus čerpal doslova z Waldhauserovy postilly, až na to (upozorňuje dr. Flajšhans), že Waldhauser má německý název pomlázky »Schmeckostern« a Hus počeštil si latinský text staročeskou pomlázkou »Pomni hody«, s latinským, již uvedeným výkladem o účelu této šlehačky velikonoční. Jinde zrovna tak toto německé Wald-hauserovo »Schmeckostern« přeložil českým (celým, souvislým) popěvkem (pomlázkovým) »Pomni hody na provody, ž e ť -sú svaté dni« (J. Jireček, Čas. Č. Mus. 1861, 271; 1879, 53). Srv. Český Lid XXVI, str. 286. Podobně začínají říkadla a písně, při kterých šlehají, »dynují« o pomlázce v Podkrkonoší, »dynují« hoši a »litují« ďoučata u Čechů kladských, mrskají a