Josef Kalousek — tercián.

Zvěčnělý můj příznivec, milovaný učitel a otcovský dobrodinec, univ. prof. dr. Jos. Kalousek daroval mi kdysi školní úlohu, kterou napsal jako student, žák třetí třídy gymnasijuí, popisuje prázdninovou cestu: Lipany, Vitice, Vamberk.

Kukopis zasluhuje, aby jeho otisk poučil, jak se díval mladistvý idealista student na minulost národa českého* a na kraje české i jejich starožitnosti v létech padesátých minulého věku. Bystrý vtip Kalouskův, jeho smysl pro dějiny, pro charakteristiku lidu i význam starožitností jeví se tu jasně jako v zrcadle již v této době mládí a pilných studií. Učenec Kalousek i slohem i názory již ve studentské práci této se nezapře.

Návštěva některých starožitností.

Již dávno přál jsem si viděti hrob hrdiny našeho, Prokopa Velikého čili Holého. Na začátku letošních prázdnin naskytla se mi k tomu příležitost. Přijda 3. srpna do Lipan, vyhledal jsem si onen statek, o němž jsem slyšel, že v zahradě při něm ležící odpočívá náš Prokop. Statek ten patří jistému p. baronovi Müller ovi; u samého statku stavěl se právě novomódní dům. Hledám tedy po zahradě, avšak kromě hromady čerstvé navážky nic jsem zvláštního nespatřil; ptám se tedy jednoho z domácích, zdáli o něm co ví. Místo odpovědi ptal se mne úsměšně, že snad chci s Prokopem něco vyjednávati. Konečně se sebrav, ukazoval mi onu hromadu, a pravil: »Tady asi v těch místech jest ten kámen, nedávno se ho kus urazilo, a nevím, kam to přišlo. Já už to chtěl všechno několikráte roztlouci, protože to tady překáží.« Dále jsem se dozvěděl, že na onom kameně jsou nějaká písmena, jimž prý nikdo nerozumí. Jelikož prý ta navážka nikomu nepřekáží, zůstane tam ležet. Také se divil, že Prokop snad žádných přátel nemá, a že se lidé po něm předce ptají. V takových rukou nachází se hrob Prokopa Velikého, a tak se ošetřuje! Bolestně byl jsem dojmut takovou hrubostí, již bych ve vlasti naší nikdá nehledal, a maně naskytala se mi otázka: Kdo jest příčinou takové zpustlosti? — Tuším, že onen uražený kus kamena byl upotřeben ku zpomenuté stavbě, a jest se co obávati, že celý náhrobek po odklizení hromady rumu bude od surových obyvatelův docela roztlučen a pohozen!

Též neopomenul jsem ohlednouti se po zvonech kostelních ve blízké vsi Viticích. Kostel jest v g'othiekém slohu, avšak leckde pokažen; strop v něm není klenutý. Jedinkého oltáře, jak se samo sebou rozumí, není v něm gotického. Zvonice vedle kostela jest dřevěná i nízká; nacházejí se v ní tři zvony. Nej-