Hospodyně toho času v sednici naslouchala zvukům vrtě-cího soudku, v němž to houkalo a broukalo. Potom držadlím lžíce zprubovala brambory, jsou-li dost. Stáhla je na pokraj plotny, ocedila je a nechala je na páře dojít. Pak vycedila podmáslí cedníkem, kousky putru vrátila do soudku a podmáslí nalila do tří misek. Na stůl prostřela režný ubrus, dala žíce (lžíce), isůl a brambory vysypala do prostřed stolu. Vyběhnuvši do síně a na práh, volala: »Pojďte ke stolu!«

Všichni se sešli. Hospodář nahlas pomodlil se: »Oči všech doufají v Tebe«, a pak podle starého pořádku zasedli a loupali každý na svou hromádku, ten nožem, ten zase držadlím. K tomu však bylo1 více světla třeba než dříve, a proto za modlitby na krbu se rozsvítila smolnička, která zahnala tmu do koutů. Není třeba připomínati, že brambory, ? nimž se přibíralo čerstvé podmáslí z misek na rozích stolu postavených, výborně chutnaly. Kde lžíce klepaly o dno misky, tam přililo' se podle přání. Po večeři, jež ukončena byla tichým křížem, nastalo ve světnici uklidnění, ale nepřestala práce. Byla sobota; hospodář se pucoval (holil), a děti musely namazat obuv (boty, střevíce a pantofle) pro příští den, neděli. Sotva otec povstal od stolu a šel ? almaře pro- břitvu, již malý synek věděl, že má sehnati od matky spěrek (mýdla), rozdělati ho vodou a štětičkou v pěnu. Otec přetáhnuv břitvu na řemenu, namydlil si tváře a před zrcadlem, kde chlapec již napáleným špánem svítil střídavě z pravé i levé strany, se holil. V té době u dveří starší hoch všem vykartáčoval boty a mazáěkem roztíral mastnotu (máslo, lůj nebo fištron) po kůži. Boty svobodných chasníků se leštily. Matka umyla, misky a utřené dala do misníku, lžíce položila ?? krancle' kamen. Pak vzavši hrnek ušáěek a zastrčivši do něj hořící spán, doskočila do komory pro hrách na příští oběd. U kamen na lavici navinovala paska prádlo na válec a po utřené lavici je válela, deskou přitlačujíc a přitloukajíc.

Konečně nastal večerní klid. Otec přinesl knížku, zasedl na židličku u krbu, chlapec přisedl na kamnovec, aby mohl v krou plamen udržovati, matka ulebedila se na stoličce, aby při světle z plotny přebrala hrách, babička s růžencem vylezla na pekýlek a ostatní drželi se u kamen nebo na pekárně. Otec říkal v knížce ze školy o: hraběcím sirotku a nejednou při klidném tom r>řed-nesu vytryskly nám mladším slzy a starším slova soucitu, podivu i odsouzení. Výborná byla tato večerní škola.

Když pO' celodenní práci únavou počaly užiti se oči, přestal otec čísti, matka s babičkou zanotovaly tiše »V podvečer Tvá čeládka«. Děti se odstrojovaly a po hlasité modlitbě ulehly ? pokojnému spánku. Vím, že tato rodina byla spokojena a snad i šťastna a divím se, že tak málo je třeba ? celému štěstí.