presentačním. příležitostem. Dnešní velká rozmanitost a pestrost lidových krojů a výšivek má sice tu a tam svůj původ i v době starší, ale převážně je výplodem XVIII, a, XIX. století. Budiž však zdůrazněno, že tu jde pravidelně jen o způsob iipravy a výzdoby, ale nemění se starý základ. Veliký vliv vykonávala tu i příslušnost ? určitému panství, což dotvrzují i hranice jednotlivých krojových oblastí. Tak rozeznáváme na Plzeňsku kroj vlastní plzeňský, kolem pak plasský, radnicko-rokycanský, hradišťský, chotěšovský, touškovský a bezdružieký. I chodský kroj přiléhá těsně ? širšímu Plzeňsku, zároveň s krajem horšovsko-týnským, staňkovským, nýrským a| klatovským, dříve Chody obývaným, o čemž ještě dnes svědčí život, zvyky i kroj, a ten liší se v jednotlivých panstvích pouze rozdílnou úpravou, charakter kroje neměnící. Nápadno> jest, že ze všech jmenovaných zachoval se živý jen kroj chotěšovský a to proto, že poněmčení kraje zpomalilo jeho kulturní vývoj a dalo vznik houževnaté konservativnosti. Po něm pak, co do starobylého rázu, následuje kroj stříbrský, plasský a chodský. Nejmladší jest plzeňský, který jeví nejvíce vlivů městských a, vlastně ve svém vývoji nejdále dospěl. Zánik lidových krojů nastává v polovici minulého století. Nový život měst, vybudovaný na dříve neznámém pokroku věd technických, dolehl i na venek a z rolníků vytvořil obchodní podnikatele. Přestal tradiční, uzavřený život a lid vrhl se dychtivě doi náručí městského »pokroku« a městské módy. Tu také končí poslední] zbytky staré domácí kultury jen venkovem od XVII. století uchovávané.

Plit a r t "A.: Obrázky z domu hluchoty a němoty]. V Plzni 1929, m. 8°, str. 86. Cena 8 Kč, Dlouholetý spolupracovník našeho národopisného sborníku Český Lid podává, ve svém díle ukázky, jaký je život hluchoněmých dětí při odborné péči v ústavě hluchoněmých v Plzni, kde děti připravují se pro praktický život a vychovávají se pro platný život v lidské společnosti. Dojímavá dedikace autorova nutí přemýšleti kaž-dého', kde? knížku vezme do1 ruky: »Jsou lidé, kteří dovedou milovati děti cizí, děti chudé, trpící i děti pro celý život neštěstím poznamenané; jsou lidé, kteří dovedou těmto oddaně pomáhati a pro ně pracovati a těm věnuji tuto- knížku, neboť jen oni pochopí, co jest bolest i radost dítěte hluchoněmého.« Pomoc, kterou dětem hluchoněmým poskytly dobré duše, má povahu mravní, sociální a hospodářskou. Tato pomoc vzala jim sice v útlém mládí tatínka a maminku, ale dala jim vzděláním a poznáním vyrůsti do světa, — »K nám by měli jezdit léčiti se ti, kteří s tůnou bohatstvím«, ukončuje autor srvoji roztomilou knížku.

S. Seligmann: Ananisapta und Sator. (Hessische Blät-