ně žadoní družka nápisem: »Drahá přítelkyně! Památce Tvé buď odměnou srdce mé věnováno. Často vzpomeň na soudružku Svou a nezměněné zůstaň přátelství naše mezi námi, po čas žití našeho.« Bohatější žeň poskytují lístky, věnované lásce šťastné i nešťastné. Strasti a slasti zároveň s útěchou líčí nápis: »Láska sypej Tobě růže v běh Tvýcih dnů. A když, Ti bol zkalí mnohou hodinu, věř, že libě voní něžná růže, bez trní však býti že nemůže.«

Vzletně si zabásnila sestřenička přejíc příbuzné, aby vlasce nebyla nikdy »zármutnou«: »Usmívavě vždy ať Tobě září lásky hvězda s přemilostnou tváří; je-jí blesik, co padne v duši Tvoti, nikdy nebuď chvilkou zármutnou, abys byla věčně blaženou.«

Přítelkyně Kristinka horuje něžně s přídechem vlastenectví o trvalosti lásky pravé, stále vroucí, nehynoucí: »Krutý mráz Vltavu nechť, si svírá ledem, nechť i hradby české obalí sněhem, ať si slabým dechem starý rok umírá., v příkrov věčné noci ať se zahalí: pravá láska neustydá, vřeláť dosti, přátelství a láska sahá do věčnosti.« — Oddaná přítelkyně Fanynka přeje líbezného, zpěvu ptačího, libovonné růže a pak blahé chvíle, kdy družička zdobí věnečkem myrtovým hlavu nevěstinu: »Nechť Tobě ptáče pěje mile, nechť Tobě růže krásně zkvítá, nechť láska dá Ti blahé chvíle a krásný věnec z myrty splítá.« Divíme se, že mezi lístky, psanými od dívek o lásce, jeden jediný Toníček Hásků vyznává milostné city jemným veršíkem:

Z tištěných sbírek opisuje Anička unylé rýmy trochu násilně ? sobě spoutané: »Buď jak vlnka spěchající žití Tvého každý den, lučinou vždy zkvótající vůkol pevně ohrazen.« Anežka chtěla asi také něco »kalého« z, tištěné sbírky připsati, avšak zkomolila a nedopsala správně a, srozumitelně tento dnes nejasný úryvek: »Aniž to' by hlučnou troubou zněla pověst o Tobě, že Jsi kmene svého chloubou, skutky Tvé mu ? ozdobě.«

Z jiných ná»pisů ojedinělých podávám ukázku: Pravdou člověk sílí. — Přirozený jazyk jest klíč ? mysli ? ? srdci. — Upřímně mysli, mluv a čiň! — Zásluhy chválou se solí.

Táž: Milostné čáry velikonoční. (Večerní Národní Listy. »Národ« čís. 70 ze dne 23. března 1929.) Autorka podává pěkný obrázek o velikonočních čarách. Některé doklady má ze svých vlastních zápisků, které načerpala, zejména na Vlašimsku u svého dědouška, rolníka, ve Velíši pod Blaníkem: Od Květné neděle až do Vzkříjšení mají církevní obřady smutný ráz. Místo jasavého zpěvu vážné, teskné nápěvy, jednotvárné pašije.