Kdyby však hoch nebyl děvě nakloněn, odvrátí ji od sebe dotekem pohrabáčku, kutáěku čili hřebelky ze žáby. Taktéž může učiniti dívka, má-li tyto »kouzelné nástroje«. Děvče, které by se rádo do dne a do roka provdalo, musí na Velký pátek před východem slunce běžet ? úlu a na čelesnu, při otvoru, kudy včely vylétávají, musí uříznouti několik třísek. Třísky nesmí nikomu ukázati. Zandá si je tajně do střevíčků a jistojistě prý se do roka vdá. (,Srv. Český Lid IV.) Večer na Bílou S o b o t u čtveračiví hoši posypávají od svého stavení ? okénku svých milých pěšinky, buď řezankou nebo pískem, pilinami nebo plevami. Eáno na Boží hod dívky si časně přispíší, aby pěšinu honem rozmetly, než ji nepovolaný uhlídá, aby tajná láska jejich nebyla vyzrazena, Chytří hoši ovšem také někdy označují pěšinky, kam sice nechodí, ale kam mají sto chutí jíti. Nespláchne-li pěšinku, označenou pískem, řezankou, plevami atd., do rána déšť, je to neklamným znamením, že hoch si děvče povede do' roka od oltáře. (Rataje na Sázavě.)

Táž: Velikonoční mazanec. (Čsl. zemědělec, r oč. XI, čís. 13 ze dne 29. března 1929.) Vybírám ze stati Zd. Hochové ukázky o velikončním mazanci. Píše doslova: Kde je řeč v památkách staročeských O1 slavení velikonoc, vždy a všude připomíná se oblíbené výroční pečivo mazanec. Ve studentských hrách velikonočních žebroní studenti za mazance. Žák převlečený za Kaifáše, hrozí obecenstvu, že na toho, kdo nemá mazance, přijde zhurta, s celou školskou rotou. Také v německých školských divadlech na velikonoce v Chebu doprosovali se herci-žáci hodně zakrojených skýv od pečiva »mosanzen«. Stará vévodkyně saska jela do Prahy. Král Jiří Poděbradský postaral se, aby všude, kudy jela od Mostu, byla uvítána uctivě od jásajícího selského lidu. V každé vsi běželi jí sediaci vstříc a nosili ji do vo