Selský grunt, odkaz a výměnek.

Velmi zajímavým aktem v dřívějším selském životě nejen v jižních Čechách, nýbrž jistě po všem českém venkově byl odkaz gruntu novému nástupci. Dělo- se tak ovšem až v době, když sedlák už přestal býti pouhým, emfyteutním, vzdělavatelem půdy pod vrchnostenskou vládou a když mu bylo' znenáhla přiznáváno právo pozemkového majetku (tak zejména při urbari-álních reformách za vlády Marie Terezie). Do těch časů žili poddaní pod tuhým nevolnickým jhem, neboť nejen nemohli libovolně vstupovati ve sňatek, nýbrž nesměli ani volně disponovati gruntem a »svršky«. Nemovitosti pokládala vrchnost za své apriorní vlastnictví a všecko movité, co sedlák nastřádal a nashromáždil, bylo považováno vrchnostenskou správou za úsporu z příjmů, plynoucích z pozemků, a tím za jakýsi panský majetek, o němž příslušelo rozhodovati také jen vrchnosti. Sedlák byl ? půdě trvale připoután a všecko, s čím pracoval a zacházel, mu náleželo s vědomím vrchnosti jen jaksi dočasně, avšak pojem legitimního vlastnictví pro něho neplatil. Byl to jakýsi nucený a bezmocný nájem, jehož zvyklostní a řádové zásady berou počátek v kolonisaei půdy v XII. a XIII. stol. a uzá-koňují se postupem času od husitských dob do třicetileté války v t. zv. poddanské řády, kterých bylo dosti vydáno, zvláště v XVII. století.

Tento poddanský poměr ? virtuálnímu majetku movité/nu i nemovitému plně odůvodňuje sedlákovu absolutní bezprávnost a neomezený počet břemen a povinností, které byly na jeho bedra libovolně uvalovány. Poněvadž tedy poddaní neměli ani práva kšaftovního (závětního), t. j. nemohli podle své dobré vůle rozhodovati o svých gruntech a nesměli sami ustanovovati, kdo se má v budoucnosti po nich ujmouti hospodářství, řešila, otázku dědickou vrchnostenská kancelář, t. zv. p r á v e m o do úmrtním (ius caducitatis) neboli odúmrtí (caducum). To znamenalo: měl-li se nový hospodář uvázati ve správu gruntu, stávalo se tak jen za svolení a souhlasu milostivé vrchnosti. Nebylo-li náhodou potomků, padal statek do rukou pána, který s ním naložil podle vlastního dobrého zdání. Odúmrť nebyla