snad právě největším, poddanským břemenem, avšak přece jen těžce a citelně doléhala na selský stav. Nebyla také po všech panstvích prováděna stejně; na leckterém zboží byla vrchnost ochotna poskytnouti úlevy nebo odtunrť docela odpustiti, ovšem zase jen za peněžitou náhradu.

Potřebovala peněz koruna, když berně nestačily, potřebovala jich církevní vrchnost a zvláště světská šlechta, která zejména v XVI. století vzájemně soupeřila v neobyčejně nákladaóm vedení dvora; proto se hledal všemožným způsobem zdroj příjmů. Kdo ví, jak těžce tenkrát při poměrné ceně peněz přibýval gro-šík ke groši, nežli se dovršila kopa, pochopí, že uvalení nové daně v podobě výkupu z odúmrti nebylo vždycky poddaným vítáno, zvláště když už jinak byli zatíženi ostatními povinnými berněmi a úroky. Proto mnohde ani o podobnou úlevu a o práva kšaftu nestáli. Není ani divu: vrchnost byli všemocná a v bezohlednosti pravidelně důsledná, neznajíc k nikomu žádných ohledů a povinností, jichž plnění však sama žádala od poddaných i za cenu hrdla. (Najdou se však čestné výjimky. Tak na Jindřichohradecku chovali se páni z Hradce ? poddaným shovívavě a ulevovali jim v mnohých povinnostech; podobně táž vrchnost zacházela s poddanými na hlubockém panství. Hojně důkazů o tom přináší z urbářů a účtů archivář Fr. Teplý v knížce »Dva staří hospodáři čeští«, Olomouc 1916.) A pohnuté, nejisté doby ani dobře nedovolovaly poddaným pomýšleti na to, jak bude v budoucnu, když je tlačila ? zemi nesnesitelně tíha přítomnosti.

Takový případ, že vrchnost se sama nabídla k anulaci odúmrti za výkupné, se stal na panství krumlovském r. 1562, via Archiv Český XXII., str. 195 (Jos. Kalousek: Ěády selské a instrukce hospodářské). Tehdy dal pan Vilém z Rosenberka poddaným ohlásiti okružním listem, že se zřekne odúmrtního> jráva všude tam, kde obce ještě pod ním žijí, a že vydá každé vsi privilegium. »... Na tento způsob ráčil by všem poddaným svým na tomto panství krumlovským odúmrti odpustiti a právo městské jim dáti, i to1 také listy a pečetí svú každému městečku a vsi, kdež práva nemají, stvrditi, aby mohli o svých statcích řediti, kšaftovati a odkazovati, však na panství JMti páně, kteréž na tento čas míti ráčí, aneb na potomní časy míti bude, a n i k a m j i n a m« (tamtéž). Žádal však náhradou, aby poddaní buď zdvojnásobili úrok z nemovitostí, nebo přistoupili na nové roboty. Ale Vilémova akce se nepotkávala s úspěchem. Na pohled to mělo býti sice do jisté míry sociální uvolnění, ale přemrštěná úhrada byla pro poddané v jádře čiré vytloukání klínu klínem v zásadě ne-volnické, když směli »o svých statcích řediti« jen na vrchnoslen-