takové díly mají své určení. První třetina šířky a délky zakopá se pod kořeny nějakého stromu, druhá třetina šířky a délky spálí se na prášek, ten dá, se do sklenice vody. Když přijde po třetí zaříkávač, dá se voda ta nemocnému vypít. Při tom se říká: »Piješ to pitíčko1, co pil sv. Jan, když svou nouzi přemohl, tak mě dejž pán Bůh, abych já tvou nemoc přemohl. ? tomu mě dopomáhej Bůh otec, Bůh syn, Bůh duch sv.« To se říká třikrát. Pokaždé musí nemocný sklenici ? ústům nasadit, ale teprve po třetí vypít. Amen. Zbývající poslední třetí díl šířky a délky se taktéž spálí a popel na chléb nasype. Ten se podá psu. Sežere-li pes ten chléb, bude nemocný uzdraven, nesežere-li jej, musí nemocný zemříti.

Bouřku zažehnat. Ve jménu otce i syna i ducha sv. Zaklínám vás andělé pekelní, kteří posíláte krupobití na tento svět, neškoďte ourodám božím, ani zemi, ani chmelnicím, ani líbám, ani lidem, ani hovadům, ani žádnému stvoření božímu. Zaklínám Vás skrz početí panny Marie, skrze vtělení, narození a obřezání, skrze umučení a nanebevstoupení pána našeho Ježíše Krista, abyste na skály a na huštiny šli a odkud jste přišly, tam se zas navrátili. Zaklínám vás skrze pána našeho Ježíše Krista, abyste neškodili, zaklínám vás skrze den soudný, abyste se nevymlouvali, že vás žádný nezaklínal a že vám žádný neodmlouval. Protiv se vám Bůh všemohoucí, protiv se vám syn Boží, protiv se vám duch sv., protiv se vám blahoslavená panna Maria, matka Boží skrze dvanáct tisíc ran pána a spasitele našeho Ježíše Krista, abyste se spokojili. ? tomu mi dopomáhej Bůh otec, Bůh syn, Bůh duch sv. Nyní se zaříkávač musí pomodlit Otčenáš, Zdrávas a Věřím v Boha. Amen.

Jednou v Matějových dolích pálili kovář se synem uhlí. Ve dne bylo ticho, ale v noci strhl se hrozný lomoz po lese. »Už zas honí!« šeptal syn. Když se hluk, šumot, štěkot, bouchání a praskot přehnal přes boudu a utichal, vylezl kovář z boudy a ikřikl do lesa: »Hoň, hoň! a dej taky kus!« a šup! zas do boudy. V tom »Bac!« Něco měkkého žuchlo do boudy a venku ozval se hlas: »Na! kdyžs pomoh' hnát, pomoz taky žrát!« Ticho bylo! Kováři ani nedýchali. Po chvíli starý