V starodávném džbankářském „vrštatě".

Název dílna nezdomácněl mezi slovenskými džbankáry, i když byli v 1. pol. XIX. stol. převážnou většinou mistři a tovaryši ďžbánkářští rodiivemí Slováci. Vždy byla ?? nich řeč mezi prací: Ponosíme to do v r š t a t u — zavri dvere od v r š t a t u — chycili zrne teplo a máme ho aj pkiý vrštat a pod.

I u hrnčířů v západním Slovensku tak bylo, ačkoliv u nich se v řemeslném živote více setkáváme s původními názvy slovenskými než nemeckými. Džbankář na př. poví na stěnku v peci vždy štondr; hrnčiar baran. U džbankáře je na hlazení a vytahování nádob na kruhu šín; u hrnčíře je to čepel.

Džbánkář poví o visuté polici, na kterou se kladly utočené nádoby — krišty; hrnčíř řekne dáme nůše na odrobiny a podob.

Džbankáři mívali vždy dvě pracovní místnosti: vrštat a prenhaus = dílnu a předpecí čili pecník. I ten nejchudší džban-kář na Slovensku byl takto vybaven. Přeptával jsem se důkladně posledních žijících mistrů a tovaryšů džbankářských na svrchu uvedenou věc a ani v jediném případě jsem nedostal zápornou odpověď. Kromě toho nutno připomenouti, že tito poslední mohykáni pamatují už jen úpadek tohoto řemesla a proto: jak musely býti krásně zařízeny džbankářské dílny v době rozkvětu v 2. polovici XVII. století!

I ti velmi chudobní džbankáři, známí huncúti a bitkári S t a c h o v c i na Dobré Vodě, robili ve vrštatě a vypalovali v peci zpravené v břehu u dohrovodského cintorína a přece měli též dvě pracovní místnosti.

Vrštat a prenhaus vždy sousedily. Zařízení starých dílen všude bylo takořka stejné, až na některé odchylky velmi malé, týkající se snad jen rozměrů dílny. Tak džbánkář Jan Konečný, příjmím Teplý v Dechtieích měl vrštat na dvoje krišty vedle sebe. Známá dílna džb. u Beňů (u Benjamina) v Sobotišti byla velmi prostranná a měla okna ze dvou stran. Vejděme do prastarého původního vrštatu chabámského Odle-rů Kútskýoh, v Dechticích.

Džbankářství je tu doloženo hned r. 1689 Krištofem Odlerem a přenášelo se vždy s otce na syna po 250 let. Podle ústního podání vyhořel dvakráte. Posledně za velkého ohně v Dechticích v. 1869, neb právě z tohoto domu velký požár vyšel. Celá řada džbankářských dílen tehdy vyhořela; lehla popelem i fara,