škola, kostel i s věží,, která se zřítila na kostel a prorazila klenbu i kryptu a téměř 3A obce padlo živlu za oběť.

Jděme do dílny z prenhauzu: Dveře nižší a spíše ? levé straně, ? oknům, než uprostřed zdi.

Hned v levém koutě stával odjakživa kameň — mlýnec na mletí šmeleů a barev na malování. Na Čtyřech dřevených sloupcích ležely dva kameny na sobě (dodávaly se až z Nové Baně). Kluka, kterou uváděl meláč kameň do otáčivého pohybu, byla upevněna v otvoru deštičky a tato byla přibita na spodním kriště (trámy, na něž se dávalo utočené nádobí). Zde měl své královiství meláč.

Vpravo u zdi byla lavička a na této byl postaven vandl (misa) se »šrotem« (roztlučeným emailem). Pod lavičkou byla už dohotovená barva. Džbankářští meláči bývali nejpodařenější figurky z celého vrštaťu a podobali se v mnohém mlynářským krajánkům. Když meláč nemlel kamenem, tak aspoň mlel hubou a přece mlet se muselo stále: »Když robil n a d e ň, stál kameň a huba mlela. Když ale to mal od mis e, huba byla potichu a zase kameň išel a mlel.«

Na této straně byla tři okna, spíše menší.

Podle oken stávaly kruhy čili míst a. Zaujaly plochu od kamene až ? druhému rohu. Ještě r. 1923 byly tu tři osazeny. Podle vypravování Odlerky-vdovy, když se robil o n a D u-naj a bylo pilno, točily se čtyři. — Kruh se skládá: z 1 a-v e č ? ? čili s i ? u, z vlastního kruhu a klesponku a ruky.

K r u h á r i seděli za místem v takovém pořádku: V samém zadním rohu seděl pan majster. Před ním první tovaryš (prvý kruhar), před tímto druhý tovaryš a konečně učeň-m u č e ň. II každého kruhu byl k on (stojan), který držel desky s utočeným nádobím.

? místu čili kruhu byla velká úcta. Neb .to kulaté d r e v ? o (jak říkal nebožtík džbankář Jožo Fiala) bylo s matkou hlínou — džbankářským zlatem — hlavními činiteli a živiteli džbankára. Obutý nesměl vstoupiti za kruh nebo dokonce na šajku kruhu. Děti se nesměly voziti na spodní šajbě. Tovaryš neměl co hledati za cizím kruhem, nýbrž jen za svým. A učeň teprve ne a p. Kruh udržován byl vždy v čistotě.

Na hlavici kruhu čili t a n ý r i nedotečená nádoba se nenechávala. Bylo však zvykem, že džbankář nechal už utočenou nádobu na kruhu, aby si pojistil kruh »před babráním s a za kruhem od druhého po svojem odchodě večer z dílny.«

U modranských hrnčířů bylo zvykem, že když tovaryš nebo i mistr nechal nedotočenou nádobu na kruhu a někdy odešel ven, hned přiskočil druhý tovaryš od svého kruhu a nedo-