točenou nádobu mu dorobil. Za to byl povinen přišedší pak tovaryš zaplatiti pokutu 1 1 vína tomu, kdo nádobu dotočil.

Tento zvyk se přesně zachovával. Když však odcházející tovaryš položil do nedotečeného kusu na př. čepel, kožu, nebo jiný nástroj ? točení, už neměl druhý tovaryš právo na dotočení kusu. Proto raděj odcházející tovaryš nedotočený hrnec shodil s kruhu.

Na stěně mezi okny visívaly k u 1 m i k y dráty, položené sic h ry a tra klin y. U mistra nebo i u prvního tovaryše visívaly na klinci pauze z ručního papíru (papírové patrony) s vypíchanými jeleny, vojáky, oráči, jezdci, svatými, lvy a pod. Pauze tyto se při malování přikládaly na polévané mísy a džbány a c u n s t e m (naplněným drobným dřevěným uhlím) se na ně tlouklo. Drobné částečky uhlí tlakem přešly přes hadřík cunle i přes dírky v pauzi až na připravenou nádobu. Pauza se oddělala a vyteěkovaná kontura figury zůstala na bílé polevě znatelná. Vzal se jen štětec štrichpemzl, vytečkovaná kontura se spojila a figura byla hotova.

Proto se za starých časů džbankářských p a u z o v a 1 o, aby těžká figura byla rychleji a správněji namalována. Dlužno podotknouti, že dovednější džbankáři obcas nepauzovali. Nezbytností u kruhu bývala z venku na zemi deštička, na níž vždy odpočívala tradiční obuv džbankářská — patofle.

U další stěny bylo místo na zemi volné a skládaly se tam utuhnuté surové nádoby i mísy. V protějším rohu od kamene na mletí byly kachle čili kamna. Byly velké zeleně polévané a bílým šmolcem flámované. Nejvíce se robily v Časté a v Nov. Meste n. Váh., kde byl známý kamnář Količánský. TJ třetí stěny byl uprostřed ? 1 e s p o n k čili val. Byla to vetší silná deska z tvrdého dřeva, na níž si džbankář zhruba rozvaloval a ručně zpracovával hlínu.

Po džbankářsky: kleslo val. Vedle u zdi stávala opřena větší a širší deska potáhnutá plátnem. Na této se rozvalovaly dřevěným válkem pláty hlíny, které se pak dávaly na sádrové i hliněné formy různých mís salátových, umyvadel, s o s í-r efk, mís na maso a p. To byly ty tvary mís, které se netočily na kruhu. Na rohu kle e ponk u byla škrab áčka (škrabák) na oškrabování desky od hlíny po ukončeném kleslování. Nad klesponkem na stěně visíval velký drát na řezání š 1 a -parnice hlíny (velký koláč ušlapané hlíny). Pod klesponkem ležely obyčejně suché š t n k y hlíny od obtáčení mís a talířů, které se pak roztloukaly dřevěným kladivem a rozmáčely se. Ve čtvrtém koutě stával ještě jeden reservní kámen na mletí polevy. Vedle něho bylo místo — hliník na zešlapanou hlínu. Pro tuto byla vykopána plýtká jáma. U hromady hlíny