tak strašně bouchalo a najednou se po celém stavení tak rozsvítilo, že všichni myslili, že přiložili do pece hromové dříví. (Je totiž pověra, že oheň zachvátí ihned každé stavení, kde by se zatopilo dřívím ze stromu, do něhož byl někdy blesk udeřil.)

Ale ten člověk do stavení nepřišel. Nejspíš si uměl pomoci, aby se nemusil prozradit. A kravám bylo' zas dobře.

Jednou zas jeden soused viděl druhého, jak s kravou skáče přes strouhu a vždycky volá »?? půl« (nějaké větší měrné nádoby). A o- tom sousedu se vědělo, že sobě ? dobrému leckdy čaruje. A tak když poskákal a odveď, tu ten soused, co to viděl, vyvedl 'taky všecky své krávy ? té strouze, skákal s ni mi přes a křičel vždycky »za celou«. Chtěl si na kravách hned víc přilepšit. A jak přiveď domů, tu vám všichni musili dojit do strhání a ne se krav dodojit. A v tu dobu blízko na panském dvoře zase všecky krávy dojit přestaly. —

A což starý Kohoutek, ten se dřív naprováděl věcí! Ale jakživ žádnému zle neublížil. Dělal to jen ? vůli šprýmu a pak, aby se chránil proti zlým lidem.

Jednou prý jede s voizem, jede a najednou jedno kolo vyskočí z nápravy a kutálí se samo v polích podle cesty a vůz jede dál, jakoby nic. A kolo když tak v polích, pobehalo, zas se přikulí a samo na nápravu zase skočí, a Kohoutek jakoby nic a jen mu to tak v koutkách hrálo, jak lidi oči otvírali.

Kdysi byl v Horách (rozsáhlé lesy Lišenské) ještě s jinými s potahem na dříví. A tu ti, co> dřív naložili, nechtěli naň počkat, ani mu pomoc(t)' a ujížděli mu. On prý jenom za nimi zavolal: »No, nešť :— dyť vy eště rádi na mě počkáte!« a po-niara s čeledínem klády dokládal. A u sv. Trojice (kaplička na vršku nad Bystřicí) je všecky dohonil a oni s kopce dolů, a koně ne hnout, ani dva páry jedním nákladem. Tu věděli hned, že jim to Kohoutek způsobil a prosili ho, aby jim zas pomoh'. A on si z nich ještě tak dobrácky smích ztropil: »No — to ľste hodný, že 'ste na mě počkali. Tak jen jeďte, jeďte!«, sáh' na jedno kolo a hned prý musili všichni zavřít (řetěz na kolo), aby se koně s kopce nepotloukli.

Trávu s jeho mezí a luk jiné krávy prý nežraly, než jeho. Moh' mu ukrást, kdo chtěl, co chtěl, krávy se mu toho doma ani netkly, bylo to nadarmo.

Jednou Mašků pasák pás' na jeho jeteli. Ale než dohnal domů, nemoh' ani vydržet pro samé pálení a za chvíli se vám po něm plno nežitu naházelo. »A kde si pás'«, ptají se ho: povídá s pláčem, že na Kohoutkovom jeteli.« »1'di ho honem vodprosit, von ti to v odpustí.« A milý pasák běží ke Kohoutko-vům a »Prosím vás, pantáto, vodpuste mi to, já to už víckrát neudělám,« s brečky žebroní. »A co ti mám vodpustit« — ještě