a poučením lidu o významu kroje, vzbuditi ? němu úctu a vážnost.

Na Moravě kromě kroje slováckého a zbytky valašského, vymizel téměř úplně. Bývalý bohatý ústroj hanácký objeví se snad ještě tu a tam ve své bývalé slávě na národních slavnostech nebo obžinkáeh, nebo leckde ještě nějaký stařec nebo stařenka odívají se v něj ve dnech svátečních. A přece se ještě druh hanáckého kroje pyšní v plné slávě, a to právě tam, kde by se to nejméně čekalo, totiž v okolí Brna^ v kraji »Brněnských Hanáků«. Jest to skutečně podivné, že zde, v okolí hlavního města, nedovedla kultura městská provésti své dílo až do krajnosti, takže kroj tento přes svoji nepraktičnost stále se nosí.

Úkolem článku tohoto jest upozorniti na tento jaksi zapomenutý kout, kde tolik jest ještě rázovitého, tolik krojových pokladů ne snad zaprášených někde v malované truhle, nýbrž dosud žijících.

Oblast kroje brněnského jest dosti veliká. Nejméně zasahuje na sever, jen ? Líšni, nejdále na jih a jihovýchod, kde kroj kloboucký činí přechod ke kroji slováckému. Na východ sahá ke Slavkovu, na zá,pad ? Ostrovačicím. Kroj, který se nosí dnes, jest poněkud odlišný od staršího, poněvadž i na venkově domáhá se práva všemocná moda.

Starý kroj mužský tvořily žluté koženice, později zaměněné za soukenné (modré) kalhoty »do holínek«. Dále »kordula« z, červeného neb zeleného sukna, na způsob nynější vesty, velice dlouhá, vzadu měla tak zv. šosy, vpředu ozdobená dvěma řadami mosazných knoflíků. Nikdy se nezapínala, takže bylo viděti košili na prsou vyšíváním (vždy bílým), nebo krajkami zdobe-non, s rukávy baňatými. Ženatí, a později i svobodní nosívali na korduli ještě kabát ze sukna »fialkového«, jenž se od korduly lišil tím, že měl rukávy u ramen nabírané. Hlavu kryly dříve vysoké aksamítky. později široké klobouky. Ke zdavkám ženich vždy mimo to oblékal plášť, jenž pro svou vzácnost se dědil, chudší si ho vypůjčovali. Kroj mužský však úplně skoro vymizel, ačkoliv ještě o Vzkříšení nebo o Božím Těle viděti lze občany v starodávných fialkových kabátech. Úplně se zachoval v některých dědinách, jest však privilegiem pouze stárků, kteří se odívají modrými kalhotami, červenou korduli a bílou zástěrou; za kloboukem mívají velikou kytku z umělých květin (dar starky). Krásný byl a posud jest kroj (ženský. Charakteristická jeho značka jest neobyčejná šířka a množství škrobených sukní, připomínající rokokové krinoliny, a v tom též shoduje se s krojem plzeňským, s kterým vůbec má mnohé podobnosti. Pod vrchní sukní bývá vždy 5—8 rohovíte škrobených »tištěnek«, »kartonek« a na vrchu teprve v létě obyčejně sukně »museli-