Předchozí 0300 Následující
str. 297

i rožný statok. Všeci idú do izby, nevesta na pôjd, kdze s v a š k y (dve mlade nevesty) ju budu čepic. Pri tom družbove a družky šumné špivaju a jeden cigán hra. V kute su zložené nevesty periny a veci. Za ten čas pooblikaju družbove jedného mládenca do ženských šatov a predávajú takú nevestu ženichovi. Ženich hodi jej dajaké peňeži že by išla s bohom. Potom pridtze dolu pravdivá nevesta, bozká calu rodzinu a dostava dary (obyčajne peňeži a plátno).

Nasleduje spoločná hoseina, po ktorej nevesta i ženich odoberajú sa na pôjd, kdze nocujú cez caly jeden mesiac. Rano jej mládenci pridu zašpivac, do obedu je tanec a tym je vesele zakončené.

F. Velc:

Nápisy na náhrobních kamenech ve Smečně a okolí.

Sotva se na svět zrodíme, umíráme.

To zřízení božské vykonal, když svůj život v Pánu dokonal Stark, obroční panství Smečanského', věku svého 38 let í(stáří), leta 1707 dne 8. januarii odešel, nás předešel, cíle svého již došel a nám cestu ukázal, to všem ? dědictví odkázal, kterou jíti musíme iale kam? to nevíme.

O, dlouhá věčnosti! milej křesťane, kdo čteš, pobožně nás vzpomínej, že za ním brzy půjdeš na to nezapomínej.

Všecko-, co ze země pochází, v zem my se zas obrátiti musíme. Tak jako zde v Pánu odpočívající šlechetná paní Marie Lidmila Šusterova, ze země jsou jako krásný květ pošla a zase v zemi se navrátila, majíce věku svého 24 let dne 2. aprilis z tohoto světa se1 odebrala. Anno 1707.

Sirach v kapitole 14: všeliké tělo hyne jako roucho neb jest to stará smlouva se smrtí. Umřeš. Toho jest zakusil zde v Pánu odpočívající slovutný pan Adam Skála, někdejší soused a spolu-radní města Muncifaje dne 11. februári léta Páně 1709, majíc věku svého 63 léta.

Spětež sladce v temném hrobě, dítky, jejichž mládí zkrácen květ, jitro žití vaše zhaslo, Bůh vás zavolal tam v lepší svět.

Slzy vřelé zasloužené na Tvůj posvátný hrob kanou, hlas matky a otce Tvého volá ? Tobě na shledanou!

S Bohem buď, ó, drahý synu, Tě Bůh ? sobě povolal, za ten údol slzorodný, věčný byt Ti v nebi: dal.

Znelíbilo se jí tady, kde květ s jarem odkvětá, kde pomíjejí mládí vnady, píseň štěstí ulétá; svého mládí svěží květ odnesla si v lepší svět.


Předchozí   Následující