byla vybavena vším, co po stránce národopisné z našeho podkrkonošského1 kraje může předvésti. Národopisná výstava měla za účel: sblížiti všecky sloivansfcé kmeny, ze sbírek a předmětů na výstavu snesených a vystavených učiniti základ pro zřízení příštího Národopisného musea v Praze. Tüto myšlenku osvojil si též náš vysocký výstavní výbor a bylo vše pro výstavu pracováno tak, aby exposice po výstavě mohla býti základem vy-sockého musea. A tak mohu říci, že výstavní výbor byl zároveň prvním musejním kuratoriem. 36 roků uplynulo od té doby a ti, kteří s ochotou a láskou na této věci pracovali, dřímají již věčný sen a tak jsme zbyli s panem Františkem Ronem zde přítomným skoro jediní z bývalého musejního sboru. A tak práci, započatou už r. 1894, chtěli jsme dokončiti. To však nebylo tak snadné. Mnohé překážky oddalovaly zřízení musea. Byl to předně nedostatek vhodného místa pro umístění památek pro museum, a tak vše muselo býti uloženo v bednách a vzíti za vděk radnickou a školní půdou až do roku 1903, kdy vyburcoval nás připiš výstavního výboru českého severovýchodu v Hořicích, který žádal o zapůjčení naší exposice pro svoji výstavu. Bylo to povoleno a výstavní výbor pro umístění naší výstavky zřídil zvláštní pavilon podle vzoru horské chalupy. Naše exposice na výstavě v Hořicích budila opravdový zájem, toho důkazem je čestný diplom s prá,-vem ražení zlaté medaile, který zdobí nyní naši zasedací síň. Po ukončení této výstavy uloženo bylo zase vše na půdě v radnici a ve škole. Jen zbytky staré cechovní slávy byly ještě vystaveny r. 1910 na První okresní živnostenské výstavě ve Vysokém a r. 1924 na Všeživnostenské výstavě v Praze, kdy byly církevními hodnostáři vysoce oceněny. Každý, kdo měl zájem o tyto památky, s bolestí sledoval, jak moli je ničí, jak sžírána keramika, porculán, sklo i nádobí cínové a vše, co by se hodilo ? obohacení. Bůh ví kde kterých museí. — Po celou dobu mého zasedání v obecním zastupitelstvu oživoval jsem tuto myšlenku zřízení musea, avšak pro nedostatek místa spo kojili jsme se ? útulkem v Občanské záložně vysocké. Konečně začalo svítati: postavením divadelní budovy byl šál v radnici uvolněn. Napsal jsem žádost obci o propůjčení sálu pro museum. Současně podalo žádost ředitelství školy o zřízení kres-lírny ze starého sálu radničního — a já žádost svoji nepodal. Žádost školy byla zamítnuta a sál zase volný. Však zase překážka nová. V tu dobu byl jsem z obecního zastupitelstva vyřazen a tím byla mně vzata možnost o věcech musejních sbírek referovati a tak vzdal jsem se již veškeré naděje na zbudování musea ve Vysokém. Než, jako jitřenka vysvitla nová naděje, přípisem pana univ. profesora dra Čeňka Zíbrta, který si za-