Pověry XX. století. Doklad o tom, kterak ještě ve XX. století jsou lidé pověrčiví, uveřejňují Lidové noviny v Brně (roč. 33, čís. 260). ? obuvníku Františku Wolfovi ve Velké Brezové při Ústí nad Labem přišly dvě cikánky, které řekly, že rodina onemocní do 14 dnů, protoža je byt vykropen umrlčí vodou. Zatím co jedna cikánka odvolala Wolfovou stranou, žádala druhá, aby jí Wolfová dala cíchu, polštář, blůzu, zefírovou košili a spodky, emailový hrnek, boty a pět desetikorun. Položí prý všechno o půlnoci na osm hrobů na hřbitově a po osmi dnech věci zpět přinese, čímž kouzlo ztratí moc. Wolfová měla jen pět korun, které cikánce dala. Vtom však se Wolf vrátil a cikánky před ním utekly, ukradnuvše v bytě různé předměty.

Dětská říkadla z Lipnice na, Plzeňsku. Ke článku p. Arnošta Čapka v Českém Lidu zaznamenávám některá dětská říkadla z Lipnice na Plzeňsku.

Při odpočítávání »na honičku«, nebo »na čmukačku«, t. j. na schovávanou, říkají děti: En, ten, tyčka, ty jsi pryčka, en, ten, tyč, ty jsi pryč.

Enyky, benyky, tykybe, abr, fabr, domine, elce, pelce do pekelce, trans.

Kadla Madla povídala, že by ráda kolíbala, en, ten, tyč, ty jsi pryč.

U potoka roste kvítí, jmenuje se petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč.

Jedna, dvě, Honza jde, tři čtyři, z hospody, pět, šest, nemá čest, sedm, osm, nemá rozum, devět, deset, bude viset, jedenáct, dvanáct, -už tam visí jako paňác, devatenáct, dvacet, už tam visí jako klacek.