@@315

veselej©. Von príde dem, na vobooi lícateeh jelita na tři prsty tlustý. Poudá: »To sem pryji přišel tám bedle toho kříže ha najednou z jedny strany, láf! h az, druhý, láf! něhdo' mně tám hutřích takuvý dje, že mně zrovna vod zubů ískry vylítly! S ta-kuvým strašidlem, mý zlatý,« poudá, »s takuvým nejsou žádný špásy!«

Věra Procházková: V o Jakubrlovi. Z hyjty u babičky Märzové. (Lidové Noviny ze dne 13. května 1930, čís. 88.) Pohádka z Chodska, velmi zajímavá, zasluhuje, aby byla registrována v Českém Lidu. Autorka píše jadrným chodským nářečím doslova: Tak jednou, něhde v Kolovčí, bul táta ha ten mil dva syny. Chlapsí jako břízy hurostlý, každyj hunes dobryj metrák jako plívu. Poudá táta: »Kubrlo, ináč to nejde, ty musíš jít do sjeta. Kerapa bych si to já moh vzít na sjedómí, baby z tebe nic nebulo.« Ha Jakubrla šel. Poudá táta: »Drž se dobry jch lidí a hleď se něčemu pořádnými vyhučit.« Potom, hutek roik ha lidi ve vsi říkali: »Z Jakubrly bure jistě pán, protože se ze sjeta nevrátil.« Ha najednou, tak začátkem půzimku, Jakubrla si vyčlapuje po návsí. No, to mil táta radost. Hde hdo bul, každyj se přihnal, háby se zeptal, jak se sjetém vandruje, kerak to ve mjestech běží ha každyj křičíl: »No, Jakubrlo, če-mupa si se přeci na vandru nahucilf« Hale Jakubrla se mračil jako starý schody ha dyž huž se moc ptali, povídá: »Ha, to já vám nepovím, to nemusíte vedet.« Tenkrát bul eště vandr vyhlášená věc. Hdo se z něho vrátil ha něco humíl, platil potom za prvního řemesníka. Ha íčko se Jakubrla vrátil ha nechce povědět, do kerýho cechu patří. Poudají doma: »Jakubrlo, ???? si to za chasníka, že si ze sjeta přišel ba nic nehumíš1?« Hale Jalmbrla poudá: »Neptyjte se mně, já vám to nemůžu řect.« — Íčko se hale táta dopálil. Poudá: »Hergot, kluku, ???? sem tě poslal do sjeta na mustr, habys jen na lidi koukal1?« Ha Jakubrla poudá: »Dyž ináč nedáite, tak já vám to tera povím; Já sem se vyhučil zlodijem!« No, na tendle rámus Kubrla ěeíkál. To bulo křiku ha vády, haž se celý sousectvo sběhlo na podívanou. Táta se křižoval ha nadával, haž se vokna třísly, žencký plakaly ba Kubrla sedil za stolem jako boží mučení. Běduje táta: »Ty můj Ježíši, to je hutrpení na nás. Čimpa ičko tim HdofQi huby zacpat. Dyť voni to roznesou po celým sjetě!« Ha vopravdu. Druhyj den dostál Kubrla psaní vod pana krále, baby přišel ? němu na zámek. Poudá: »Nic se táto necintüjte. Dyž sem se tomu'íiahučíl, tak'to teký dokážu!« Ha šel, haž přišel na zámek. Pan král bul pěkný j chlapík. Rád se žašmíl, hale na lidi bul přísnyj ha špravedlivyj. Poudá: ¦ »Kubrlo, ty pryj si se vyhučil zlodijem? Hale' koukni, to je trefa. Já zrovna poudal; že v našom královctví iieiní tuten cech hahi zastoiipeiiy;i. No,«