poudá, »já tě dám tři úlohy. Esli je dokážeš, tak bureš pottom první milistr v zemí.« Toceví, Kubrla hned, že jo, že pryj to dokáže, háby jen pan král poručil. »Tak tera napoprvní, habys to nemíl moc těžký,« poudá král, »musíš mně přinést zijitra ráno prsten paní královny.« Kubrla bul šecken smutnyj, protože nevěděl, jak ha co dokázat. Pořád přemyjšlel ha šelicos kutil, hadříky tahal ha sešíval, ha než přišel večer, mil hurobenýho po^ řádnýho paňáka jako von velikýho. íčko si eště vypučil řebřík, ha dyž huž šeckno spalo, vylez s panákem nahoru do vokna královcký ložnici. Paňáka šikovně postavjil na poslední špricl ha chutě slez delů. Pan král s raní buli zhůru, povídali si spolou, jak to asi ten Kubrla provede. Najednou koukají, ve vokně stojí chlap. »I ty jeren!« poudá král. Vytáli pistol, ha jak bul rozlobenyj, třelil. No, toceví, paňák letíl na zem. íčko se hale pan král lek, že zatřelil člověka a honem hutíkal po schodech dolů, do zahrady. Hale Kubrla huž bul připravenyj u schudů, jak se vorevříly dveře, výběh nahoru ha poudá, paní královně: »Rači mně ten prsten dej. Dyby sem Kubrla přišel, tak tě ho nemůže vzít.« Prsten vzel, zastrčil na prst, ha sypal ze dveř. Král chodil dole p« zahradě, ha hledal, hde leží mrtvyj Kubrla. Dyž žádnýho ve tmě neviděl hani neslyšel, přídě na-ncrů ha poudá svý ženě: »Ty, dej mi raci ten prsten, dyby sem náhodou Kubrla přišel, háby tě ho nevzél.« Paní královna si sedla na posteli: »No, ???? si se zbláznil,« poudá, »dyť sem tě ho íčko dala. Zrovna íčko.« Ha dušovala se ha pámbovala, že to je pravda. Poudá pan král: »No, huž nás má, to huž bul von. Kubrla holt to vyhrál!« Ráno, jak se rozednilo, přijel Kubrla na koni do zámku ha vorevzdál panu královi prsten. Tocerozumí, že bul p och váleny j( dost ha dost, hale pan král poudá: »íčko tě dám eště těžcí kousek, keiryj musíš provect: V mým stáji je pěknyj Šiml. Toho musíš v noci hukráct ha ráno přivect.« Ha sasmál se, protože myslil, že to Kubrla nedokáže. Tekýs hned hudělal vopatření, ? mařtali dal kuinpányji vojáků ha na Šimla posadil kylysara. Ha Kubrla se večer voblík, vzel si sukni, modrou zástěru, jupku ha šátek na babku, konpjil dje flašky kořalky, dal je do košíku ha šel ? zámku. Poudají v bráně: »Takwvá stará bába ha vona eště v noci courá po slnicí.« Ha Kubrla, ta bába, poudala: »Hale, vojáčkové, chlapsí, dyť vy teký máte srče v těle ha necháte starou ženckou něhke přespat.« Hale vojáci, že ne, že dostáli přísný j pefel, baby žádnýho za vrata nepoustáli, háby jen šla dál, někam do vsí. Chudák bába se celá třísla, na nohy huž nemohla, na cestu huž nevidíla ha prosila, haspoň v mařtali háby jí nechali vod-poČnout, že hned ráno pure dál. No, vojáci si myslili: »Takuvá stará košatina, hani psa nehutáhne; kdepa to by koně vod-