je nám velmi smutno i bolestno z úpadku kulturně hudebního! (Viz knihu Fr. Teplého »Baar a Chodové« str. 56—58.)

Mimo písně mizí i způsob zpívání »lámání«, »prolamuvání«, »kručení«, »kudrlinky«, zajíkání«. Pjisnička se muší. proiamu-vát: ako hdyž deš přimně přes zvoraný pole. Jak se pěkně nezanikne, tak ta pjisnička nestojí za nic!« A právě jako písně, mizejí i staré, krásné a zajímavé tance lidové.

Do sbírky zařadil autor mnohé písně i v jiných krajích známé, jež však na Chodsku byly od starých pěvců s oblibou zpívány. Ale (až na nepatrné výjimky) skoro vždy přinášejí něco nového: a) buď jiný nápěv (na známý text); b) nebo jiný text; c) nebo zajímavý variant nápěvu; d) nebo zajímavý variant textu; e) nebo zajímavé odchylky nápěvu i textu! Z bohatého obsahu sbírky vybírám tu některé písně, velmi málo známé ve variantech, jak je náš mistr Jindřich uvádí. Na př. píseň: ,

Vojancká. 1. Alou, páni muzikanti, vemte hoboje, kladynety ha valdhorny, hrajme do kraje. Jakyj marš vám buru zpjevat vo tich Francúzícth, jak voni sú nevázaný ha jak dělají. 2. Francúz, když přide do vesnic, nebo- do mněsta, tu se syjde bedle něho holota šeck-a. Na měšťany dolihaji, chtějí peníze; když jim enom sta složejí, chtějí tisíce. 3. Když jim peníze dodaj,i, dobře skovají, na kancalář, na lychtáře pjilně se ptají: »Donebokan, donelažan, dcmelavijan.« Francúz pravi: »porte mamzel, porte mi madam!« 4. Lychtář pod paždí ěepjičku, hani nedyjchá. Praví: »Moje mjili páni, to je věc těžká! Moje cera eště mladá, ha žena stará.« Francúz praví: »porte mamzel, porte mi madam.« 5. Alou, houber, donne lažan, viť mji lavjan, porte vino; porte mi madam. Já by myslel, Bonaparte, by si šel domu, bys nepřišel vo tu svoji celú harmadu! — Jiná:

Vojancká. Tanec kolový. 1. Alou, páni muzikanti, vemte vaše ištrmenty, hlyjte na mňe pozor dát, jak vám zpjivám, tak mně hrajte, dohryj pozor na mně dyjte jakýj marš vám buru zpjivat, zahrajte mně alou vivat. 2. V lokru stojim na pji-ketě ako na ztracený vartě, muším dobryj pozor dát: hajt sněh padá, nebo prší, voják taxa stát přece muší, nesmí na to kor nic dbát. 3. Jednu noc mji trefí varta, ha druhú noc zas pjiketa, třetí den du na orbajt. Hdyž z orbajtu domu přídu, dám sobě kamen pod hlavu, počnu potom libě spát. 4. Hdyž z orbajtu domu přídu, myslim, že já si vodpočinu, počnu sobě libě spát. Na-jednú tambor uhodí, huž je konec mýho spaní, mušim zase v klidu stát.

Ballada vojancká. Haž buru vartu stát v širým poli, neburu vjidět než hory, doly, tenkrát sobě rozeberu, krz kerú pannu sem šel na vojnu. Haž buru v lokru stát, v širým poli, nespatřím než samý vrchy, doly; vrchy, doly. nepřátele, mý srče se leká