lidové, jala se již jako mladičká dívčina sbírati práce lidové, především ovšem výšivky hanácké. Když pak r. 1884 upozorněním si. Fr. Kopečkové, tehdy učitelky v Kloboucích, muzej. spolek olomucký obrátil zření na výšivky lidové, byla to právě sbírka EL Běhálkové. Nadchla členy jeho ? další plodné činnosti, a sbírka tato měla také vynikající místo na vzpomenuté již prvé výstavě moravského vyšívání v Olomouci v lednu r. 1885.

Když pak r. 1887 uspořádal spolek Vesna v Brně výstavu výšivek slovenských, měla následovati výstava výšivek hanáckých ze sbírky slečniny, a pouze nahodilé překážky zmařily dílo již přichystané. Za to r. 1891 měla H. Běhálková v Brně veřejnou přednášku o tancích hanáckých, jichž byla nasbírala hojný počet a spolu s tanci králenskými v Tovačově oživila. Nacvičivši ve spolku Vesně tamce hanácké, řídila H. Běhálková veřejnou slavnost, ? nimž připojeny snahou mistra Janáčka též staré tance valašské.

Společně pak s pí. L. Bakešovou a L. Janáčkem jali se vydávati Moravské tance národní, jichž vyšly v Brně tři sešity, a jež dobře jest lišiti od pseudotanců moravských K. Sigmunda, kterýž u těchto sběratelů na tance se vyptal a je pak znetvořené podal veřejnosti.

Vraťme se však ku sbírkám H. Běhálkové, jež o výstavě národopisné v Tovačově r. 1892 viděli jsme již soustavně spořádané. Ohromná zásoba taclí jablíčkových, zvonkových, perout-kových atd., opléček, frýdek, úvodnic a j. upoutala pozornost všech. Rovněž líbila se sbírka na výstavě vyšívání slovanského v Paříži a na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze zabíraly sbírky H. Běhálkové vynikající místo. Upozorňujeme zvláště na staré šatky hanácké, podobné slovenským, na důkaz, že kroj lidu moravského býval kdysi všude týž. Šatku podobnou spatřujeme též na podobizně slečnině, kteráž jako rodilá Ha-načka ráda ve kroj lidu svého se obléká. Jako dcera po učiteli žije H. Běhálková s matkou svou ve klidném zátiší v Tovačově na Kané, jsouc však v čilém spojení se všemi událostmi doby.

Paní Růžena Koutníková v Brně je dcerou vlastence ředitele Štefana z Hradce Králové, jenž býval (poslancem ná sněme českém. Ovdověvši záhy, ujala se r. 1886 jato první učitelka nově zřízené dívčí školy spolku Vesny v Brně. Tu hned jala se studovati práce lidu moravského, zavádějíc je u chovanek sivých, jež roznášely je zas po celé Moravě.

Vzácnou opora měla ve spisovatelce moravské Františce Stránecké, jejíž zásluhy o národopis moravský nejsou dosud vůbec oceněny. Po časné smrti její r. 1888 zřízen při škole Ves-nině fond F. Stránecké, z něhož pořizovány též výšivky lidové, takže jich nyní škola čítá na sta, jejichž R. Koutníková bedlivou