náhled není jistý, neb nemí známo, zdali už skály Perníčky s okolím svým známy byly již prvním slovanským obyvatelům v zemi české. — Takové jsou tedy lidové náhledy o původu jména skal Perníček!

II. Českomoravské Švýcarsko. Doprovoďte mne v duchu do jihovýchodního cípu okresu poličského! Z městečka Svojano-va, nad nímž na příkrém kopci ukrývají se pozůstatky slavného kdysi hradu, sídla Závise z Falkenšteina, dostaneme se asi za hodinu cesty na místo, kde Čechy sousedí s družnou Moravěnkou. Přes osadu Předměstí a Dolní Lhotu nutno nám jíti ? hranicím těm. Úzká silnice jen tamtudy vede. Tam, kde silnice vchází již na půdu moravskou, jsou pěkné, obzvláště na levé straně příkré skály. Jest to opravdu pěkný a roztomilý koutek našeho Východočeská! Proto se také tomuto místu vším právem dostalo názvu »Českomoravské Švýcarsko«.

Malý kousek za skalami krčí se v zeleni stromů ukryta moravská ves Bohuňov, pamá.tná starobylým kostelem, neboť se o tomto již r. 888 činí zmínka. Stojíme oaa hranicích Čech a Moravy a kocháme se pohledem na ten1 malebný koutek našeho ráje. Skály tamní jsou hojně navštěvovány. Jest tam též šeste-rouásobná ozvěna. Ke skalám těm víže se pěkná a zajímavá pověst: Právě tím místem, kde jsou ony skály bohuňovské, vedla za starodávna známá stezka trstenická z Moravy do Čech. Vedla odtamtud dále ? zemské bráně na Hrutově, ? staroslavné Litomyšli, přes Tržek ? hradu Vraclavi na Vysokomýtsku a odtud dále do středu Čech do Prahy. Prý přišel sv. Cyrill a Methoděj, naši věrozvěstové slovanští, po stezce trstenické na svých apoštolských cestách také do Čech.

A tu vypravuje pověst, že, když se dozvěděl čert, že sv. Cyrill a Methoděj blíží se ? Čechám, aby zde šířili pravou víru Kristovu, umínil si, že jim v tom zabrání a do Čech vůbec je nepustí. Svůj úmysl také počal provádět. Když oba světci naši blížili se už ? hranicím českým, nosil čert se všech stran ohromné balvany a skály na to místo, kterým naši světci měli vstoupiti na českou půdu. A to bylo u Bohňova. V noci pak přede dnem, když už sv. Cyrill se sv. Methodějem měli překročiti hranice, tím více pracoval a balvany odevšad snášel. Chtěl býti v noci hortov, neb ve dne podle pověsti čert se svými rejdy jest u konce. Blížilo se již ráno. Čert nesl poslední balvan na ono místo k Bohňovu, aby jím zatarasil našim věrozvěstům vchod do Čech. Tu však najednou v blízkém statku ozvalo se kohoutí kokrhání. Blížilo se ráno. Čert mrštil balvanem o zem, práce už nedokončil. Našim věrozvěstcům zůstal vchod do Čech úplně volným, a skály ony od čerta tam nanesené doposud tam zůstaly.