Tolik dí pověst. Připomenouti dlužno zde ještě jen tolik, že před nedávným časem na jedné z oněch skalních stěn byla vyobrazena Panna Maria s kohoutem, upomína jící na onu událost. Obraz ten však zubem času byl zničen a není skoro už znatelným.

III. Bosna. Na Poličsku máme také Bosnu. Nazývá se tak vrch, porostlý lesními nízkými stromy mezi vesnicí Oldřiši a Širokým Dolem a pole pod ním na stráni na straně ? poslední vesnici obrácené. Les Bosna, jehož majitelem jest rolník z Borové, nazývá se vlastně Štamberk neb Stanov, avšak lid mu jinak neříká než Bosna. Podivno zajisté, jak se tomuto místu dostalo názvu »Bosna«. Poslyšme! Nynější Bosna byla původně majetkem jednoho sedláka, jménem Jílka ze Širokého Dolu. Bylo to místo nezruinované, poseto hojně kameny žulovými a rulovými. Proto se tam Skoro nic nedařilo. Majitel byl rád, jen když mohl onen pozemek pronajati, třebas i za velmi laciný peníz. Konečně se rozhodl, že ho prodá. A kupec se našel. Byl to jeden rolník, rodem z nedalekých Sebranic, o němž šla pověst, že je velmi nábožným katolíkem. Ten koupil onen kamenitý pozemek od Jílka asi r. 1876, právě tehdy, když vojsko rakouské ve velikém počtu táhlo do krajin jižních ? okupaci Bosny a Hercegoviny.

Nový majitel onoho pozemku dal ho všemožně upraviti, kamení odstraněno, ? poli sjednána nová vozová cesta, pole hojně hnojen©..., zkrátka staral se o to, aby z onoho kameniště bylo učiněno úrodné pole. A všem těmto jeho snahám se všichni ostatní rolníci ze Širokého Dolu či jak se říká »ze Širocka« jen smáli. A poněvadž slyšeli vypravovati v těch dobách právě od svých známých a příbuzných vojínů, kteří z Bosny se navrátili, jaké tam jsou skalnaté půdy, dali onomu pozemku nově zruinovanému název »Bosna«, a ten mu též zůstal.

IV. »Na potůčkách«. Kráčíme-li z vesnice Oldříše ? Širokému Dolu, přijdeme asi na poloviční cestě na luka, prostoupená malými lesy. Středem louky teče malý potůček. Ěíká se tam »Na potůčkách«. Tam, kde přes potůček se přecháaí, jest dán veliký kámen. Lid si o něm vypravuje, že tam v noci se objevuje ohnivý muž, mnozí zase vypravují o bludičkách; nejvíce pak se vypravuje o kameně tom, že tam v noci na tom kameni sám ďábel sedává a šátky prodává. Proto kdo jest trochu bojácným, po stezce té v noci oním místem »za živý svět« (jak se říká) by nešel.

V. Hrutov. Při vesnici Benátkách na jih od staroslavné Litomyšle jest památné místo, zvané Hrutov. Jest to malé návrší, porostlé hojnými krovinami a stromy, a možno tam doposud spatřiti zbytky valů a příkopů. Na tom místě byla dříve, jak učenci dotvrzují, starodávná pomezní tvrz a při ní t. zv.