není slyšeti, nic jiného viděti, než samé husy. Na ten den hus bývá na kazatelnicích, hus na rožni, hus na míse, hus na tabuli ... a jakový by byl svatomartinský panket, kdyby při něm nebyla hus!«

Proč jídáme na sv. Martina husu? Povídá se o tom, že prý sv. Martin kázal a husy rušily lio svým štěbetem. Za to je odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči. Jinak: skromný s v. Martin utekl před volbou za biskupa do kláštera a tam se skryl v husinci. Husy daly se do, gágání a prozradily ho. Srov. Chytil, Selský archiv III., str. 121. Obšírně sebral a vyložil obyčeje o sv. Martinu Č. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, v Praze 1889, str. 179; »Den se krátí, noc se dlouží« ve sbírce Veselé chvíle v životě lidu čes^ kého, sv. VI., Praha 1910, str. 1. a d.

Slavičín jest městečko v okresu uh.-brodském. Leží na řece Vláře. Údolím řeky této vedla za pravěku obchodní cesta z Uher do kraje brumovského a slavíckého a dále na západ. Tato však kraj slavický opouštěla asi 4 km na severozápad od Slavičína.

Nedaleko vesnice Bohuslavice, která jest asi 6 km na východ od Slavičína, jest vrch, zvaný »Vyšehrad«, na němž jsou zbytky bývalého hradu slovanského. Pěšinka s vrchu vedla kolem tohoto hradu do kraje slavíckého.

O této pěšince zachovala se nám pověst, že sy. Vojtěch, vraceje se tudy z Uher do své vlasti, přišel do tohoto kraje a nalezl zde obyvatelstvo ještě pohanské. Tak jako jinde obracel obyvatelstvo pohanské na křesťanské, tak i zde se o to chtěl pokusiti.

Nynější chrám ve Slavičíně stojí prý na místě, kde sv. Voď těch nocoval se svými průvodci. Nedaleko nich. na protějším vrchu byl prý hrad, jehož majitelkou byla slepá hraběnka.

Té noci, kdy sem sv. Vojtěch přišel, nemohla hraběnka spáti. Přistoupila k oknu a »uviděla« na místě, kde sv. Vojtěch nocoval, jasnou zář. Proto rychle vzbudila své komorné a nechala si vysvětliti tento úkaz. Čím déle do záře hleděla, tím více nabývala skutečně zraku. Druhého dne odebrala se áa místo, kde se jí objevila záře; naleznuvši zde sv. Vojtěcha, přivedla ho s sebou do hradu a nechala se od něho pokřtíti.