hého dne zmizelo a kameny zední přenesly se do vsi Křečovic, as 1 hod. od Osečan vzdálené (okr. benešovský), a tam se jako zeď stavěly. Tak se dalo každodenně. Tu Osečanští, vidouce marnost svého počínání, přestali stavěti kostel, za to byl dostavěn chrám v Kreěovieích, kterýž tam dodnes stojí.

Jednou pásl čeledín »od Bártů« ze statku v Jankovské Lhotě »Na tabulkách«, obecních to pastvištích, severozápadně as ?* hod. od Jankova vzdálených, voly. A začal pískati a tančiti. Tu přidružil se ? němu cizinec, ve kterém poznal divého muže. Ten skákal s ním několik metrů do výše. Pasák již umdléval. Tu si vzpomněl, že se divého muže zbaví, když obrátí kapsu na ruby. Učinil tak, a divý muž jej pustil, zachechtal se a pravil: »Kdybys nebyl tu kapsu obrátil, byl bych tě byl do-smrti upachtil.« Po té zmizel.

Stestí na tomto světě negni stale pomygi gak květ nenadále. Ledva ho okusíš oputit ho musýš a dáti všem věcem smutny Valle.

Svět sice ten mnoho připovidá, ukazuje štěstí že ti ho dá, byť by ti rozkoše dnes dával na koše, zejtra je někomu jinému dá.

Ani ta muzyka negni stálá, byť by ti dost dlouho v ušich zněla. Jak jest písni konec, uhoděj na zvonec. Smrt tebe na věčnost pryč zavolá.

Jestli si bohactvi schromaždugeš, že dlouho živ budeš si slibugeš, smrt s tebou zatočí, musí zavřit oči, dřiw než se naděješ, povandruješ.

(Ze zápisků Václava Müllera v Malé Čermné. Pravopis nezměněn.)

V úředním popise kostelův a far děkanství velkomeziříč-ského z roku 1672 (Matrica totius Decanatus Magno Mezri-