jíst mušim! 2. Žádnyj neví, co je to střelnice, žádnyj neví, co je šiš'ťot: Šištot je střelnice pro naše šoríšice, žádnyj neví, cc je šištot! 3. Žádnyj neví, co je to penzKček, žádnyj neví, co je penzlík. Je to kus dřevíčka, na ňom j(e štětička, žádnyj neví, co je. penzlík!

Všechno krásné, co bylo řečeno o dosavadních svazcích Jindřichova chodského zpěvníku, možno jenom opakovati při vydání dílu V., vyd. v Domažlicích 1929, 8°, str. 157 (nákladem vlastním), připsaného památce význačného malíře Chodska Jaroslava Špillara. Vybírám z tohoto svazku některé už zapadlé tance i texty:

Natřásavá. Bořecká šenkýřko, pivo, pivo, nalyj, na to se nekúkyj, že sem, že sem malyj. Třebas já malý j bul (-.peněz:)

mám dost, šak já tě zaplatím, jak ji — jak jinyj host___Bořecká

šenkýřka (:pjivo:) nese; tu máte, divčátka^, napji — napjite se. Huž sme se napgily, huž má — huž máme dost, ickom tě dě-kujem za hu — za hupřimnost.

Lámaná — Jůkavá. Hdyž sem šel vokolo háje zelenýho, vykukaly na mně černý voči. Voči nekúkyjte moje neburete, kdybyste kúkály ve dne v noci.

»Do kolečka«. 1. Chmeličku, chrněli, chrněli zelenyj, bez tebe, chineličku, pjivička nejni. Chmeličku, chrněli, po plotech lezeš, leckerý panynce pod vokna vlezeš (věneček vem.es).

2. Ghmeličku, chrněli, hdyby si nelíz, ty by si nedělal z pany-nek nevěst. Chmeličku, chmeli, chrněli zelenyj, kam pa se po-dílo mý potěšení?

Krútivá. 1. Paňmámov pantáto, já se vozením, vemu si kramářku se vším kořením. Kramářka bohatá, já ? ni huž běžím. Paňmámio, pantáto, já se vozením. 2. Já huž tak neburu, já se vozením, vemu si kramářku se vším kořením. Se vším ko-řeníčkeni ha teký s putnú. Háby m ji vařila v omáčku chutnú!

3. Paňmámo, pantáto, já se vozením, vemu si kramářku se vším kořením. Kramářka, ta voní, když má koření, hdyž koření prodá, co pa je do ní! 1. Letos je dobryj rok na řemesníky, na ševče, kryjčíře, na súkeníky. SúkemLci jedů, soukýnko vezú, mandžestr dost lacnyj — Marjánkú hezkú. 2. Letos je dobryj rok na řemesníky, tesaře, zedníky, na zahradníky. Zahradníci jedů, vokůrky vezu, kytičku ^- růžičku: Hančičku věrnu!

Ant. Václavík: »Vykladaná robota«, ako doklad súčasného ľudového umenia na Slovensku. (Odtlačok zo Slovenských Pohľadov, ročník XLVI, č. 2. 1930.) Velmi pěkná a zajímavá studie Václavíkova, která doplňuje »niekteré popudy ľudovej tvorivosti«, zvláštní vzácnou techniku lidové práce, kterou autor vysvětlil v X. kapitole svého díla »Podunajska dedina«. Autor doslova píše: Je to tak zvaná »vykladaná ro-