bola prenesená zo zlatého vyšívania technika z lepenky vykrajovaných motívov na tul, a tak vidíme názorne, ako jedna technika, z druhej pri pomoci nového materiálu vyrastala.

Máme potom na tejže bielej výšivke čiastočnú aplikáciu, obsívanú stehom plochým, ku ktorému sa družia obšívané dierky, pozdejšie jemné »gatrovanie«. Uvádzať na tomto mieste príklady tejto pozdejšej, ale typickej prace bolo by, myslím, zbytočné, nakoľko biele vyšívanie na tule z okolia Trnavy je známe temer vo všetkých lepších slovenských i českých domácnostiach. (Prof. V. Pražák ve svém díle Slovenské lidové výšivky, I., v časopise »Bratislava« 1927, str. 469 a násl. nepokládá tuto práci za typickou a domnívá se, že ? zjemnění a vývinu tohoto vyšívání přispěla vyšívačská škola arcivévodkyně Izabely.) — Dru Váčlavíkovi podařilo se mezi lidem nalézti pěkné doklady »vykladané roboty« a to od vzoirů nejprimitivnějších až ? tvarům nejbohatším. Studii Václavíkovu doprovází pět velmi pěkných obrázku. 1. »Vykladaná robota« na plátne z polky nevesty z rokov 1860 (Žlkovce). 2. »Vykladaná robota« na plátne z plachty z rokov 1870 (TrakŕyioŕO 3. »Vykladaná robota .< na tule z polky nevesty z rokov 1870 (H. Dubové). 4. »Vykladaná robota« na tule z plachty z rokov 1900 (Žlkovce). 5. »Vykladaná robota« na tule z plachty z roku 1920 (Trakovice).' 6. Bielo vyšívaný ručník na tulé z roku 1926 (Madunice).

Zdena Ho chov á-B r oži k o v á: Staročeské »pouštění silou«.. (Národ. Obrázkový denník ze dne 25. ą 26. června 1930.) Příznivé výsledky rozumně prováděné venaesekce při překrvení mozku a krvácení do mozku, při zánětu plic, pneumonii, při porušení srdeční kompemsace atd., dokazují, že »pouštění žilou« zůstalo doposud důležitou složkou léčby thera.peutické. Že dnešní lékař provádí venaeisekci obdivuhodně zručně a přesně, poznal každý, kdo sám musil se této operaci podrobiti. — Jak pouštěli žilou staří Čechové, dovíme se z řádků dalších. Tak jako staří věřili pevně v jarní osvěžení a omlazení lidského organismu pitím odvarů »lektvařů« ze sušených bylin a květů nebo koupání nemocných údů v silném odvaru »zázračných« rostlin, zachovávajíce při tom určitý pořádek v jídle a pití i výběru pokrmů, jiak radí staročeské knihy o životosprávě, tak považovali také jarní dobu za nejvhodnější pro »pouštění žilou«: Máje užívej lékařství a lázně hlavní, jat(e)rmí žilou (krev) pouštěj vážně... rýmuje staročeský lékař v Kalendáři každoročním hospodářském ze začátku 17. století. Alchymista Bavor Ro-dovský z Hustiřan r. 1591 vážně uvažuje: Jací bývají pokrmové, taková bývá i krev, a jaká krev, takoví v člověku duchové, a jací duchové, takový vtip člověka jest. Podle představ středověkého lékařství bylo pouštění přebytečné krve z těla lidského