A hlavním kamenem úrazu je neznalost předmětů zvláště slovanského původu. Nás považovali vždy za národy podřízené, u nás nikdo nehledal to, co jsme již dávno měli, ale co leželo nepoznáno jako hluboko zakopaný poklad. Nikdo ani se nepřiznal, měl-li něco našeho, že je to od nás, nýbrž udal zcela jiný, nepravdivý původ. A tato lež platila a byla mnohým odborníkům směrodatnou, že na ní budovali dále a tak nám naše vlastní jmění zcizili.

A trvalo to dlouho, než jsme viděli vlastní věci na vlastní oči. Národopisná výstava a přípravy k ní nám. otevřely oči, ale nejen nám, ale i cizině. Výstavou národopisnou se něco provětralo, ale důsledků jsme se nedočkali, a to mělo nezbytně nastati, aby ono veliké a významné dílo bylo korunováno trvalým pomníkem. A ten důsledek měl býti hlavně prokázán tím, že náš lid provozoval umělecky krásno ve formě svérázné.

Nedá se arci tato svérázná umělecká produkce tak šmahem ovládnouti, my musíme konati dlouhé studie, abychom poznali duši této neskonale vzácné tvorby lidové. Ale měl se aspoň učiniti ve směru tom počátek, abychom měli něco, na Čem by se dalo budovati dále. Národopisná výstava byla pouze jaksi generální přehlídkou a revisí lidového umění kmene českého, moravskoslezského a slovenského, této nerozdílné umělecké trojice. Měla se aspoň naznačiti dráha, po které by se bylo dále stopovalo na vykrystalisováni našeho osobitého, původního a rázovitého slohu, čili učiniti počátky a základ k originální škole slovanské orna-mentiky.

Až posud v ohromném prostranství světovém vyčnívalo jenom několik národů, které měly nad jiné převahu v oboru historie umění a které představují nám vznikání zvláštních tvarů po nich zachovalých i pojmenovaných a které doposud už jménem svým jistý umělecký způsob, svůj sloh v jedné nebo ve více uměnách označují. My známe ty směry — ale slovanský mezi nimi není!

A jestliže měli všichni národové své ideály krásy, měl je národ slovanský ve svrchované, neposkvrněné míře. A ta bohatost, pestrost a rázovitost dříve neoceněná a sloužící cizincům za hojný pramen umělecké tvorby, ta dnes musí najíti po zásluze svého uplatnění.

Voláme po revisi našich uměleckých památek. A to ne bez příčiny. Shledali jsme v mnohých publikacích četných cizozemských museí, že se tam vyskytují předměty sice původu slovanského, avšak označené úplně falešnou proveniencí. To přece nemůžeme dopustiti, aby se náš umělecký výtvor odcizoval a nebyl označen pravým původem. Je to naše povinnost, abychom