Jan Aug. Czok, moravské koledy z 18. století.

Jan Aug. Czok, od r. 1794—1829 »rektor« školy v Mrákotíně na panství Telečském na Moravě, patřil ke hloučku »vla-stenců-buďitelů« v jihozápadním koutě Moravy. Nadšenou horlivost svou u pěstování jazyka prokázal, když r. 1806 po česku veršované přeložil báseň latinskou: »Rythmi Patriotici de Teltschii Memorabilibus« z r. 1785 s titulem: Píseň Wlastenská o pamětihodnostech Města Telči«.

Láska k minulosti české vedla ho k tomu, že pěkným písmem ve svazek foliový sobě opsal úryvky z Hájkovy »Kroniky«, opsal i »Proroctví slepého mládence« a j. Památky ty zachovány jsou v Museu města Telče. Ale již dříve, kdy učiteloval Čok na menší farní škole v Pavlově u Telče, ukázal píli v povolání svém, když opsal r. 1782 koledy, r. 1758 pro kůr pavlovský neznámým skladatelem složené.

Opisu těchto 21 koled užíval i syn Čokův, Jeroným Č., učitel ve farní vsi Olšanech na panství Dačickém, s Telečském sousedícím. Vnuk Jeronýmův, odborný učitel při zemském pomologickém ústavu v Bohonicích u Brna p. L. Šindelář, odevzdal vzácný ten notový sešitek museu v Telči. A že jest účelem a posláním krajinských našich museí zužitkovati na prospěch celé veřejnosti všechen sebraný materiál k vědeckému i uměleckému studiu vhodný, odevzdávají se tímto naše Pavlovské »Koledy« na místo patřičné, sloupcům »Českého Lidu«,

O všech 21 skladbičkách lze říci: jsou to vpravdě lidové, prostičké melodie na text prostičký, naivní, řemeslně zveršo-vaný řečí velmi porušenou, jakáž bývala u všech literárních plodů českých z druhé polovice XVIII. století, doby nejhlubšího úpadku jazykového. Zaráželť text č. 7 svou ubohostí tak, že již sám učitel Čok pokusil se o opravu, změniv větu: »Budem místa lepšího hledati než je tady« vhodnější: »Do okrsku krásného nám, stádu prospěšného*. V č. 9. místo: »Myť k tobě voláme, uslyš naše hlasy, vším srdcem žádáme, dej pokojné časy« — přepsáno: »My k tobě voláme, srdečně žádáme, uslyš naše hlasy, dej pokojné časy!« V č. 10. upraven rhytmus i rým: Místo: »Co to má, hle, býti, v Betlémě se svítí« užito: »Co to má býti? Hle! Že něco v Betlemě!« — Tu a tam (č. 6., 20. a j.) nadbývají ve verších slabiky a vázané tóny třeba odděleně zpívati. Většina písní (jedenáct) složena z tóniny G; z tóniny D jest jich 8, z F pouze 2. A opět po zvyku tehdejším, zachovávaném skladateli církevními ještě dlouho v I. polovině století XIX. (Schieder-mayerovy mše a j.), užito u mnohých našich koled výše tónové až přes hranice obvyklého rozsahu sopránového hlasu, tónů