a—h. Všaktě u č. 5. opisovateli samému tanulo na mysli, že píseň bude v nižší poloze hlasové líbivější; připsalť si poznámku o transponování: »Ex G.«

Bývaly mše instrumentálky dlouhé, jak říkáme, bez konce; také naše koledy mají 7,10 i 12 slok a přes to ještě hojně »repe-tic«, opakování, aby posluchačstvo řádně zpěvu užilo. Vyslovujeme tuto domněnku, že repetice zpíval s sebou dole v kostele lid, jakož na př. do nedávných let v samém městě Třebíči při jitřní mši, kdy rok co rok populární českou mši na kůru hráli, některé části zpíval lid s sebou.

Tempo poznačeno vesměs volné: moderato, andante, adagio, tarde, tardissimo; jedinká koleda č. 14. má takt »Allabreve«. Všaktě je skladbička všechna rázu živého, veselého, k podobnému textu pěkně přiléhající. K přednesu hledí u č. 6. »Sub ele-vatione«; »piano« u č. 17.: »Arietta sub elevatione; tardissime«, u č. 19: »Tardissime, sub elevatione, pianissimo«. Tyto tři sklad-bičky i po textu jsou ukolébavkami.

Notace v klíči sopránovém u č. 6, 9, 10, 14; při ostatních užito klíče houslového. Někde v poslední chvíli (asi při opisování) upravena melodie, tak v č. 7. takt dvanáctý.

Třeba že (po nynějším úsudku naší kritiky!) melodie nevynikají, ustrnuvše jednotvárnou trivialností, třeba že nedbá se namnoze rhytmu hudebního při rozkládání slabik přízvučných na lehké doby (a opačně), ba že dokonce slova se nepatřičně trhají, možno, popřejeme-li průchodu citu zbožnosti, radosti a něhy z narození Páně a nespustíme se zřetele dobu a místo koledování toho — probírati se se zájmem tímto opusem starého »ludi-magistra«, básníka-komponisty zároveň. Č. 3. připomíná skutečně píseň národní, č. 9. má snad nejpěknější text, zato neobyčejně dlouhé rozčlenění skladby dvoudílné po 5 taktech. Naivně-žertovným textem, skutečně »lidovým«, vyniká č. 11. a nápodobou písní vysloveně »valašských« jsou texty č. 14 a 16. Setkáváme se s význačnými slovy: krbce, halena, dušu bazlivú, počuvaj, běhaj, zajímaj, nemeškaj sa, burit, věru, len, friško a p.

U č. 16. spíše než na modulaci můžeme mysliti na snahu skladatelovu, užiti zvětšené kvarty, kterýžto význačný intervall, cizorodé stupnici příslušející, bývá užíván v koledách valašských. (Srovnej: »Ja som bača velmi starý« melodii počátečnou: g, a, h cis d.)

Také pěkný spád pastorální má »arietta« č. 18., kde prvá polovice koledy končí subdominantou. Podrobnější rozbor i konečný posudek o melodiích všech přísluší odborníku. Referent pouze připomíná: Odstraniti z kostelů našich koledy proto, že snad po stránce textu (a více ještě) po stránce hudební nejsou na výši doby a nehodí se v rámec bohoslužebné hudby směru