gregorianského, bylo by velikou chybou. I když oprávněným pokládá kde kdo stanovisko: »Pryč se Schiedermayerkami a sólovými vložkami divadelního koloraturního zpěvu!« — trvejme vůči příliš upjatým kruhům na tom, aby v krásném vánočním čase dobrý náš lid jako za stará těšil se z narození Ježíška a pěl u jeslí jeho svými starými prostými koledami, plnými něhy a citu. Podepsaný zpravodaj po zkušenostech 401etých potvrditi může, že bývalo nejzbožnější posluchačstvo v kostele za celý boží rok nejvíce do posledního místečka naplněném, když na kůru zpívány koledy s mezihrami skutečně pastýřskými. Kde kdo po celý rok těšil se na vánoce, až zazní zpěvy sboru větších 2 koledujících« děvčat školních.

Všem prozíravým k veliké jest radosti, že z našich předních skladatelů někteří (Říhovský, Drahlovský a j.) šťastně dovedli spojiti jednoduchost a dětinský ráz vánočních melodií líbivých, skutečně lidových s přesnějšími požadavky skladby. Není ve snahách těch ustrnulost minulosti a zpátečnictví, jest to pokrok v snahách kulturních. Kéž studium starších vzorů snažení tomu jest na prospěch!

Džbánkařský tovaryš Michal Odler pochází ze džbánkařského rodu Odlerů-Habánů, kteří se hned v 2. polovici XVII. století usadili v Dechticích (západní Slovensko) na panství grófa J. Pálffyho z Erdodu a odtud se později rozvětvili na Dobrou Vodu (v ten čas zvanou Blavské Podhradí), do Košolné, do Sobo-tiště, Bolerázu a do Modry. Třebas je mu nyní už přes 70 let, je dosud zdráv a čilý, vysoké »možné« (silné) chlapisko. Připomenul jsem mu: Pán Odler, oni dožijú aj 100 rokov! On na to: Já sem po dzedkovi. Ten boli taký »hodný« (veliký) a pevný. Alo ked jich tá hlina chudáka zabila. Dzívka z jamy hliníkovej ešče vyskočila, len jej to konec sukně utrhlo a jich to už přivalilo. (Byl při kopání hlíny zasypán utrhnuvší se vrstvou hlíny a písku r. 1856 v hliníku ve Vlčím Járku, %, hodiny východně oá Modry, kde se hlína jen na »bílý riad« [malovaný] kopávala.) Když si jeho obličeje lépe všimneme, zdá se nám, že v rysech jeho tváře nacházíme stopy německého výrazu jako po-