dobně u Habána Wirtha na Dobré Vodě, nebo i u některých Ha-bánů v Sobotišti.

Tož Misko Odler spustil: Nevím, z kerého konca si to mám začat! Bolo to prvý rok, co sem sa oženil, akurát na Petra-Pavla.

A kerého roku ?

To nevím, sem zabudel! — Nevíš stará kedy zme sa brali?

Stará: Věru ani já nevím! (V matrice jsem zvěděl, že sobášbylr. 1898.)

Misko pokračoval: Přestal sem točit u brata Rafaela a išel sem k svekrovi (k tchánovi) Mihalcovi do Badokú, kde mal menše gazdovstvo (osamělá selská usedlost % hod. severně od Modry). Je to na kraji »hory« (lesa) a preto chodzila nám zvěr do obila a dziváci (divocí kanci, vepři) zasej na zemnáky. Preto zme ze svekrem dycky v noci hájivali úrodu. V ten istý den bol sám Mihalec na čekanej večer okolo desátej hodzine. Bol sem doma a naráz čujem střelit. Za chvilku došel svekr domu a hovořil, že postřelil »náramného« (velmi velikého) dziváka, abych ho išel s pantokem (sekera na dlouhé ručce) dorazit. Žebral sem pantok a išli zme. Hledáme stopu a našli zme uličku v řeži (obilí) kadě zaběhla. »Sotva je skapatá,« rékal Mihalec. Naráz sem ju zbadal a vykríkel: Tu je! —

Svina sedzela v řeži na žádných nohách a predné nohy malá zvisené dole, jakoby prosila. Ale hlavu malá hoře, basom já jej frak ohnivý, prepálený (Odlerovo pořekadlo), doložil Misko Odler.

A dále s velkou opravdovostí příběh vypravoval:

Preto sedzela na zadku, že ho malá postrílaný. Išel sem vyšlapánu uličku do řeži za nú. Ale věru sem kráčal neveselo. Svekr bol za řežu z druhej strany a čekal z nabitu starú flintu čo sa bude dál robit. Kráčam pomaličky řežu k nej. Srdco mne od strachu silno bilo. Bože muj, myslel sem si, že to bude jak taká domáca svina a naráz sem došel k takému velkému černému čertovi! Bolo velce tma, a to robí vačší strach. Už sem bol u samej a len sem rozmýšlal a »kukal« (díval) z očma vytřeštěnýma kdze má hlavu, rypák a kdze zadek. Dobré sem sa rozhledzel a vidzím, že sem pri jej zadku. Nahel sem sa a zbadal (uviděl), jak z papule jej bílá pěna išla a táto sa ve trne bělala. Sem cícil, jak ta svina bola rozjedovaná a myslel sem, že po mne skočí. Véru sem sa bál, ale ícit zpátky domů sem sa hanbil. No poručené Pánu Bohu! Stal sem si k nej z kríža (z boku) zdvihel pantok nad hlavu a zahnal sem sa. Ona sedzela pořád cicho (ticho). Len mne tak hlavu mihlo či ju pořád zrazím a keď nezrazím, čo potom? Pán Boh ma opatruj! Namířil sem pantokem a z celej sily bách ju po rypáku tylcem!

Ulahodzil sem ju dobré trefit! — Ale čo? — Svina sa po