Odmlčel se. Potom dodal: Tak to bolo Hermanko, lebo já len pravdu hovořím!

Velmi zajímavé při vypravování bylo, jak Odler se opravdově do dávného příběhu vžil a opravdovými pohyby vypravování to doprovázel. Misko Odler v Badokoch ještě několik roků gazdoval. Na džbánkařské řemeslo nemohl přece zapomenout a chodil později z Badoků do práce do Modry k džbánkařovi J. Konečnému. Později robil v Dielni na hliněný nád. úč. spol. (nynější Slovenská keramika), kde pracoval až do r. 1922. Jak sám přiznává, bylo mu přece nejlépe a cítil se nejšťastnější u toho »kulatého drevka« (džbánkařského kruhu) ve »vrštate«, jako jeho předkové džbánkaři-zemani byli až do sedmého kolena.

Marmarošská župa. Krtiny slaví se beze všech obyčejů. Jen otec dítěte připraví »pohar« pálenky a po třech dnech kmotra upeče 5 až 6 koláčů, slepici a »holubce« a donese matce dítěte. To se nazývá »velikaja hostyna« (Lipša).

Žena s dítětem je povinna jíti na »uvodynku« (úvod). Do té doby nesmí jít na pole, nebo bude krupobití (Volovoje). Když přinesou dítě z kostela, položí je na zápraží a bijí koštětem, aby neplakalo (Lozanskoje).

Kmotra se jmenuje »nanaška«, kmotr »nanašek«. »Pop« nedovoluje, aby zvali mnoho »nanašek«. Kdysi zvali i na 20 kmoter, dnes jen jednu. Dítě nazývá svou kmotru »nanaška« a dospělí »kuma«. Nanašky s sebou přinesou pěkný šat, križmú (to je ten oděv, co nanaška přinese). Nanaška přinese křižmu a »oščipok« (chlebová placka) z kukuřice. Když dítě oblékají, postaví je na »oščipok«. Když je dítě už oblečené, položí oščipok na hlavu a dají na stůl k jídlu, to v tom domě, kde to dítě mají. Když se dítě narodí, nanašky, které už vědí, že budou pozvány, hned přinášejí jídlo: řepu, bílý a kukuřičný chléb, holubce a slaninu (Sinevirska Poljana).

Dítě se položí na okno, aby bylo pořádné a čestné. »Fatjova« (hocha) (mrně) dávají pod práh a matka ho patou bije do úst, aby nekřičelo. Dítě kladou nožičkama na oščipok, aby měli dítě tak rádi, jako lidé mají rádi chléb. Děvče i hocha dávají na stůl, aby byl pořádný.

Po narození se děcko koupe, aby bylo statné. Do první koupele novorozence dávají »devjatosyl« (Ononis hircina). Je to kořínek, kterému říkají »devjatosyl«. Těžko se ze země vytahuje.

Když muži přinesou dítě z kostela, rozprostřou pod práh