nových se dočkali a po smrti s Kristem Pánem v nebi se radovali.«

Po »odslavení« zvony všemi, byla Štědrá večeře. Jikrová nebo pražená polévka, ryby, podařilo-li se přelíti nějakou tůň či »jezero«. Byloť hojně jam po luzích, z dávnověku zbylých po rýžování zlata v Otavě.

Rybařilo se živě i v Blan;ci. Hojnou kořistí bývaly malé pískory (mihule) a líni. Nebyl-li lov se zdarem proveden, byla večeře bez ryb. Ryby byly na černo. I bez nich byla černá omáčka s houskou. »Strudle« byla též svátečním pokrmem.

Posledním chodem byl »černý kuba« a po něm byla bílá káva a houska či vánočka.

Po jídle se rozdala koleda. Po té, když byly lepší doby a děti malé, objevil se zářící stromek. Zvláštních dárků se dostávalo hlavně školákům. Dospělým jen málo kdy, nešlo to. Služební u hospodáře dostávali ? »Ježíšku« něco šatu, každý svoji housku a svoji koledu.

Po večeři, aby se nezaspalo na »jitřní«, konaly se »hrátky«. Mezi večerem zaznívaly četné rány střelné zbraně »na čarodějnice«. Bylo mínění, že tyto škůdkyně dobytka toho dne lezou po křížích.

Mladá chasa bavila se pouštěním skořápek po vodě a jinými zvyky. Kosti se zakopaly pod stromy na zahrádce, aby hojně ovoce nesly;

Česneku dalo se houseru, kus housky psu, který byl přes večeři v sednici. I ostatní dobytčata hospodář podělil kouskem vánočky. Drobty a skořápky musili se ihned spálit. Kus housky dal se ztvrdnouti »pro užitek« kravám po otelení.

O V2I2. volal již »Vavřinec« celou obec do chrámu na půlnoční, na jitřní. Chrám byl nabit a těšil se kde kdo. Světáci přijeli z práce, vojáci dleli na dovolené, i hosté sjeli se z ciziny a vše stálo už na svém místě v kostele. Vítali Spasitele po jihočesku.

Před započetím bohoslužby zazněla milá melodie pastýřské trubky, ponocný »zahutal« dvanáct a »starý Cimbura« (Jan Pixa) zapráskal notně bičem.

Mezi obřadem řada koled, cvičených stařičkým a horlivým řídícím Janem Munzarem, rozléhala se chrámovou prostorou. V pozdvihování zase ozvalo se práskání, troubení půlnoci i pastýřské, to byl velebný, hluboký dojem. A když Vlastimil pan farář, šedovlasý kmet, mohutným hlasem zvěstoval z evangelia radost velikou, zrození Bohočlověka a s ním slávu na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem vůle dobré, tu otřásal starobylou svatyní, ozářenou všemi v ní planoucími světly, přera-dostný chvalozpěv »Narodil se Kristus Pán!« Veselili se všichni