O Pražském hradě. O Šáreckém kostele. O původu Pražského posvícení. O Chrámu svatovítském (Rukavice sv. Vojtěcha, Jeruzalemský svícen, Obraz tváře Kristovy, Kaple svatováclavská, Proroctví o věži svatovítské, O zvonu umíráčku, O zjeveních v chrámě svatovítském. Kdo dostaví chrám svatovítský) . O Starém purkrabství. O věži Daliborce. O Lvím Dvoře na Hradčanech. O sloupu Drahomířině. O paláci Černínském. — V. Z Josefova. O Staronové synagoze. O Starém židovském hřbitově. (O náhrobku Hendl Šmilesové, Rabbi Jehuda, Löw ben Bezabel, Golem, O dětském moru, Rabbi Löw a smrt, Náhrobek Šimona Spravedlivého). O synagoze Maizlově. O Zlaté ulici. — VI. Z Vyšehradu. O založení Vyšehradu. O Silném Bivojovi. O Vyšehradském pokladě. (Zlatá kolébka Libušina). O vyšehradské skále. O Horymírovi. O věži Neklance. O kamenném stolu českých knížat. O chrámu vyšehradském. (O čertově sloupu).

Od Kladského pomezi. Ročník VIII., číslo 1., 1930—1931. Z výsledků dobré a nezištné práce může se těšiti redakční sbor vlastivědného sborník v čele s okresním školním inspektorem v Náchodě Jos. Hanušem. Z bohatého obsahu právě zahájeného ročníku uvádím: Josef Zídka, Venkovská škola před 100 lety. Karel Janků, Zapomenutá stráž. Hynek Raichl, Pekelný sud. Josef Zídka, Hejšovina. Ad. Popelka, Drobnosti z doby provádění katolické protireformace na statcích Trčkových 1628. K. Michl, Soudy v obci. Práce žáků: Co mi vyprávěl dědeček o válce s Prusy r. 1866. (J. Rýdl, žák m. školy v Hronově.) Osm typických obrázků doprovází první sešit sborníku Od Kladského pomezí: Stará škola v Machově. Stará škola v Polici n. Metují. Stará škola v Bezděkově. Zapomenutá stráž. Hejšovina. Poslední pole pod Borem. Hejšovina. — Velbloud a dědovo křeslo. — ? titulnímu obrázku »Bělská borovice« podává výklad J. Z.: Stojí osamělá v úbočí stráně v zákrutu příkré cesty od Police ? Bělému s obrázkem a ztrouchnivělým dřevěným křížkem pod krivolakou snětí koruny. Přečkala i starou lípu u Dostálova statku níž v Bělém, která již r. 1929 padla. Byla prý svědkem, když vzbouření sed-láci r. 1775 volili ze svých řad za vůdce mladého Karla Dostála a zpečeťovali si navzájem věrnost a vytrvalost v boji proti pánům. Její sukovité tělo, uzlovité, na skále živořící kořeny, větrná poloha a koruna směle zápasící s větry, ale zdravé tělo i kořen činí ji symbolem chudého kraje a života jejího lidu.