Pojem vlastivědy, s počátku hodně neujasněný, konečně se ustálil a zavedením pevných osnov dostalo se novému předmětu nejmocnější opory. Zároveň se však hned ukázalo, že vlastivědě nepostačuje příliš povšechný obsah školních čítanek a učebnic, jež z příčin zřejmých nemohou přihlížeti (a zejména ne potřebnou měrou) ? místním poměrům, jež jsou východiskem i pevnou osou vlastivědného vyučování. Bylo potřebí nových pomůcek, při nichž učitelstvo většinou bylo odkázáno na svépomoc. Někde řešena otázka vydáním okresní monografie, jinde stal se pokus s vlastivědnou čítankou, celá řada okresů počala vydávati vlastivědné sborníky.

Okresní monografie není a nemůže býti jiným, než snůškou dat, z níž třeba pro účely školní rozumně vybírati. Bude pomůckou i při jiných předmětech, neboť vlastivěda není jenom vlastním učebným předmětem, ale jest i principem veškeré práce školní. Učelu tomu nejlépe vyhoví dílo, jež omezí se na látku, jež nezastará a bude tak moci býti stále základem naší práce. Musíme si uvědomiti, že vlastivěda musí stále udržovati krok s přítomností, býti ve shodě s životem, neboť vlastivěda jest život sám. S tohoto hlediska řešena monografie »Táborsko«,1) v níž jest látka takřka denně se měnící omezena na minimum. Právě proto nemůže míti vlastivěda podrobně zpracované příručky, jakou má na př. prvouka.

Kdežto monografie jest určena za příručku pro učitele, vlastivědná čítanka v ruce žákově chce opírati jeho živé slovo. Pokus učinil F. L. Sál »Vlastivědnou čítankou pro školu a dům«, »Z kraje i podhoří« z oblasti Hradecka, Novobydžovska a Ho-řicka a táborská uč. jednota čítankou »Krajem Táborů«,-) jež »hodí se jako doplněk učení o husitské době mládeži všech krajů« (Pospíšil-Suk: Dětská literatura česká, 287). Nejráz-nější průlom učinil tu B. Tožička čítankou »Vltava« (nákl. K. Ausobského v Č. Budějovicích 1926), jež přináší hojnost látky i o Táborskú, většinou přetisky zdejších publikací, a jest první úředně schválenou vlastivědnou čítankou.

Program vlastivědných sborníků3) vytyčuje oficielní »Dětská literatura česká« (O. Pospíšil a F. V. Suk, Praha 1924, 282) takto: »Účelem sborníků jest býti pojítkem mezi domovem a školou, mezi životem a školou pak na předním místě. Musí proto obsahovati dějepisné články hlavně z kulturních a sociálních dějin, které vysvětlují minulými událostmi poměry nynější; zeměpisné a přírodovědné články seznamující děti s územím a přírodou domova, aby jednou mohly srovnávati cizí kraje se svou domovinou. Sborníky mají národopisnými statěmi ukazovati život lidu a jeho životní názor, jeho kulturu a vliv toho všeho na poměry dneška. Mají upozorňovati na vynikající jed-