notlivce, kteří svou činností vtiskli jistý ráz svému okolí. Mají přinášeti ukázky literární a vůbec umělecké tvorby rodáků nebo umělců, jichž život byl spjat s krajem, a tím upozorňovati mládež i dospělé na jejich díla. Sborníky mají býti co možná obrazem všeho duševního a hmotného snažení i pokroku kraje. Časopisy tyto mají podporovati činnou školu ve výchově a vyučování a sloužiti lidovýchově a výchově vůbec.«

Program ten sám dává odpověď všem, kdo poslání sborníků nepochopili a zeslabuje nebo i úplně vyvrací výtky, jež otiskl prof. dr. Čeněk Zíbrt v ročníku »Českého Lidu« (XXVII., dvojsv. 3—4).

»Redakci ať řídí jediný odpovědný pořadatel, ovšem znalý věci a příslušné odborné literatury. Osobní záležitosti a chvalozpěvy, popisy přírodních zjevů mimo rázovité krajinné zvláštnosti, dětské a dětinské pokusy, slovesné i obrázkové (nešťastné řezy nemotorné linoleové »umělců« dětí!) ať redaktor vrátí hezky zase dětem, aby se jimi doma těšily, pokud nejsou skutečně novými, neznámými doklady pro vážné vědecké studium. Básně náladové místních básníků a oslavné velebení veličin místních, třeba zasloužilých, ať nezabírají zbytečně místa, určeného pro věcnou látku skutečně národopisnou a vlastivědnou ..«

Posudek prof. dr. Č. Zíbrta dokazuje, že pohlíží na vlastivědné sborníky jako na časopisy rázu vědeckého a přehlíží úplně výchovné jejich poslání a praktický účel paedagogický. Tento jejich účel vyžaduje článků populárních, bez učených výkladů, citátů a odkazů a také jenom v té formě mohou pronikati do širokých vrstev lidových a popularisovati vlastivědu. Ostatně ani dětské práce, ani zmíněné matné vzpomínky nejsou tak zcela bez ceny, neboť jimi doplňuje se začasté materiál novými varianty a co hlavního, věc líčí se tak, jak skutečně byla, nikoli jak ji badatel podle svých dohadů vykonstruoval. Konečně nutno podobné j věci posuzovati jako koncese, jež souvisí s nesnázemi finančního zabezpečení sborníků, většinou hodně pasivních. Faktem zůstává, že sborníků, jaké jsou, vyžádala si potřeba a železná nutnost:; upotřebitelnost ve škole, propagace v lidu a vratká základna existenční.. .

Praktik-paedagog ocenil vlastivědné sborníky v t. 1. (»Č. Jih« ze dne 16. října 1926 č. 42) slovy: »Jsouť výtečnou pomůc-??? žactvu i učitelstvu při vyučování vlastivědě. Udržují dobrý a stálý styk školy s rodinou, jsou také zajímavou a proto milou četbou při tichém čtení. Pěknými koutky hádankářskými na* bádá se žactvo, aby hledělo si též a hlavně v nynější době i ušlechtilé zábavy a rozumného sportu duševního. Příští kulturní historik dovede nejlépe oceniti záslužnou práci vydavatelstev našich sborníků, neboť tyto sborníky zachycují a zacho-